Dvě ženy, dva příběhy a otázky, které míří na obě strany.
Lucie Kroftová, ředitelka Nolimi, která stála u zrodu podcastu, si tentokrát vyměnila roli a usedla na místo hostky. A k mikrofonu se poprvé posadila nová moderátorka Hanka Potměšilová.
Společně mluví o tom:
💬 proč zaměstnávat lidi s postižením není charita, ale příležitost,
💬 jaké hosty podcast přinesl a co si z něj Lucie odnáší,
💬 co vedlo Hanku k tomu, že převzala moderování,
💬 a kam chce Lucie téma inkluzivní práce posouvat dál.
Díl, kde se ptají obě.
Díl, kde se role přelévají.
Díl, který otevírá další cestu.
Textový přepis rozhovoru
Hanka Potměšilová
Dobrý den, vítejte u nového dílu podcastu Kariéra bez bariér, ve kterém se společně noříme do témat spojených se zaměstnáváním lidí s postižením. Jsem Hana Potměšilová z týmu Kariéra bez bariér a budu vás naším podcastem provázet. Každá změna životě otevírá novou cestu. Mým dnešním hostem nebo hostkou v našem podcastu je Lucie Kroftová. Lucie, vy jste stála u zrodu podcastů na toto téma. Kdybyste se ohlédla zpět, jak byste popsala cestu, kterou podcasty ušly a co pro vás osobně tahle práce v jejich začátcích znamenala?
Lucie Kroftová
Krásný dobrý den všem posluchačům. Máte pravdu, byla jsem od začátku natáčení těchto podcastů a musím říct, že vlastně být součástí celého programu Kariéra bez bariér pro mě znamenalo hlavně to, že můžeme dávat ať už konkrétním lidem se zdravotním postižením nebo lidem, kteří se zajímají a aktivně něco dělají o to téma, ten hlas. Protože já si pořád myslím, že je prostor pro to, aby se v naší společnosti tímto směrem věci hýbaly a ještě více se zlepšovaly. Aby tam byla ta akce. A tohle bylo vlastně něco, co doplňuje i práci, kterou vedle toho dělám a doopravdy to rozšiřuje osvětu a dává možnosti aktivně inspirovat a ukázat, že to jde. Že jde nejen zaměstnávat lidi s postižením, ale že oni chtějí a že i přes naše nějaké obavy zaměstnávat, to prostě funguje.
Hanka Potměšilová
A který rozhovor, příběh nebo třeba nějaký moment z natáčení podcastu Kariéry bez bariér Vám nejvíc utkvěl v hlavě?
Lucie Kroftová
Popravdě? Já jsem nad tím přemýšlela. Ale to je strašně těžké, to takhle vypíchnout. Tím, jak byly různorodé. Když budu úplně upřímná – byl to díl s Martinem Kovářem. Protože on je ukázkou toho, že člověk může být renesančním člověkem, dělat strašně moc věcí a je inspiracím pro nás, pro všechny. Nehledě na to, jestli se bavíme o zdravotním znevýhodněním nebo ne. A strašně se mi na něm líbil i ten fakt normality. Já vím, že je těžko definovat, co je normál, ale on je opravdu v tom nejvíc pozitivním slova smyslu normální člověk. To bylo tak krásné a silné. Celkově se mi líbí ta rozmanitost. Že jsme tady měli paní ředitelku z MPSV, Kateřinu Štěpánkovou, mluvit o tom, že legislativa nejsou jenom paragrafy, ale že se to fakt dá zplnohodnotnit.
Hanka Potměšilová
Hlavně legislativa má být o lidech, nikoli o paragrafech.
Lucie Kroftová
Přesně tak. A že se buduje z té stránky lidské. Měli jsme tady Markétu Mackovou, která si myslím, že už jenom tím projevem jasně ukazovala, že úřad práce, kde máme docela předsudky, tak může být partnerem. A má být partnerem. A právě třeba v té cestě hledání uplatnění pro lidi s postižením. A dostali jsme skvělé tipy od Víta Alexandra Šorma. Prostě úplně jasně strukturováno, jak vést, jak nevést pohovor, což je někdy mnohem důležitější – vědět, co nedělat. A pak tady byly dámy z ČVUT, které jasně říkaly, prostě už teď je tak trochu pozdě, prostě musí ti studenti začít myslet na tu svoji kariéru hned. Tam přesně zaznělo nebát se a začít hned teď. Protože to je systematická věc. To je věc systému, je to věc, nebo rozhodně to spadá už do rodiny, do celého toho vývoje, systému vzdělávání, pak ta kariéra. A pak jsme tady měli několik zástupců firem, kteří nám ukázali, jak jsem už zmínila, že to prostě funguje. Že jde o to, ztratit obavy. Myslím, že my ty obavy nikdy úplně neztratíme, ale můžeme s nimi pracovat. Pracovat se strachy a jít ruku v ruce s nimi, ale naproti těm cílům, aby tady doopravdy byl prostor pro zaměstnávání kohokoliv.
Hanka Potměšilová
A dokázala byste v jedné větě shrnout to, co se v každém podcastu opakovalo, nebo naopak propojilo?
Lucie Kroftová
Za mě by to bylo, že je to ne společenská charita nebo laskavost. Je to společenská příležitost. Zaměstnávat lidi s postižením je součástí strategie, která může velmi dobře fungovat udržitelně, když se na ní takhle koukáme.
Hanka Potměšilová
Lucko, co jste se díky podcastům naučila o lidech, o tématech a vůbec jako formátu podcastu jako takovém?
Lucie Kroftová
Za mě podcasty spíš potvrdily ten celek, že je strašně důležitý se zaměřit na tu osvětu celkově skrz různé kanály, ať se píšou různé články, jsou různé konference, školíte ve firmách, pořádají se kulaté stoly. A tam se často dostanou jenom vybraní lidé, nebo je to užší skupina. Ten podcast umožňuje doopravdy to šířit do veřejné společnosti. A jakmile máte čas, můžete si to dát do uší, můžete to poslouchat v autě. Za mě to je možnost sdílet a spíš nasávat ty informace, ať už děláte třeba nějakou jinou aktivitu.
Hanka Potměšilová
A kde sama nejčastěji podcasty posloucháte?
Lucie Kroftová
U mě je to asi nejčastěji, když chodím ven s kočárkem uspávat nebo vyzvedávat někoho dalšího.
Hanka Potměšilová
A nejoblíbenější podcasty vyjma Kariéry bez bariér, kterou musíte poslouchat spíše z donucení.
Lucie Kroftová
Rozumím, není to z donucení, je to pracovně, ale je to i z tématu, protože pro mě to téma je velmi důležité. Moje guilty pleasure jsou rozhodně nějaké kriminální prostředí a kriminální příběhy.
Hanka Potměšilová
Máte málo té divočiny v životě, nezdá se, ale dobře. Kdybyste měla vybrat jen jedno nejdůležitější poselství, které by mělo z vašich rozhovorů zaznít, co by to bylo?
Lucie Kroftová
Za mě vůbec slovo poselství už je strašně silné. Já bych se tam asi nějak nedokázala etablovat, že bych dokázala definovat nějaké poselství, ale je to to, že to prostě jde, když se chce, tak to jde a je zapotřebí vedle toho, že ten podcast je inspirace, tak je zapotřebí té akce. To je možná něco, nějaké věc, kterou bych chtěla od těch posluchačů, aby opravdu šli do té akce. Je tady nějaký nápad, nápad na změnu, pojďme něco v této tematice udělat.
Hanka Potměšilová
A vidíte třeba generační rozdíl u svých hostů? Když se ohlédnete po generaci starších hostů a mladších, třeba v přístupu k této problematice, jaké vnímání vůbec lidí s nějakým typem postižení?
Lucie Kroftová
Nevím, jestli přímo v rámci podcastů jsme měli takový generační rozptyl, nicméně z praxe vnímám, že mladší generace je tady tomu tématu mnohem víc otevřená. A to je velká příležitost. A my totiž musíme tohle brát jako příležitost. Já sama si myslím, že zaměstnávání lidí s postižením je zapotřebí brát jako strategii, právě ne jako tu jenom laskavost nebo charitu, protože pak je to neudržitelné, i ekonomicky. A věřím, že právě ta mladší generace tohle má v sobě zakotvené už přirozeně. Je to možná i díky té stávající nebo starší generaci, je dobré jim dát za to kredit, protože to postupně vychovávají. Takže tady v tom vidím rozhodně pozitivní přínos.
Hanka Potměšilová
Vy jste se s tím věkovým rozptylem podílela mimo jiné i na našich seminářích, které jste moderovala a pomáhala spoluorganizovat. V čem podle vás spočívá největší síla seminářů a podobných setkávání právě s ohledem na firmy, veřejnost, jedince?
Lucie Kroftová
Jednoznačně to, že si to tam ti lidi mohou ohmatat, vyzkoušet, zeptat se. Víte co, vy se nezeptáte, nebo ani v době AI si nevygooglíte nebo nezeptáte se ChatuGPT, jaké jsou přesně ty kroky, co můžete udělat nebo si to uděláte, ale stejně je tam nějaká obava. A ty semináře jsou prostor pro to, aby se ti lidé doopravdy mohli bezpečně, v bezpečném prostředí zeptat na ty věci, vyzkoušet si, jaké je to vést pohovor, sepsat životopis a další kroky, které vedou k tomu úspěšnému hledání, náboru, integraci, práci nebo i exitu pracovního poměru s lidmi s postižením. Takže rozhodně je to ta lidská stránka, která jde k těm interakcím a vy můžete těžit a vytěžit ten fakt, že s těmi lidmi mluvíte a oni se nebojí.
Hanka Potměšilová
Lucko, jaká je vaše osobní životní zkušenost a proč jste se k této problematice zaměstnávání lidí s postižením dostala?
Lucie Kroftová
Mě k tomu vedlo pravděpodobně něco, co mě potkalo v dětství. Já mám kamarádku, která má bráchu, který je na autistickém spektru a je to teda už víc než 40 let, co se známe, a jejich rodina toto brala vždycky velmi otevřeně a normálně. Díky nim jsem měla šanci být v nějakých komunitách, kde lidé nebo tenkrát děti s postižením byli. Takže se to se mnou takhle neslo, ale řekla bych pořád tak jako jemně, ale vždycky jsem měla slabost pro pomáhání této skupině a pak v rámci mého předchozího zaměstnavatele jsem zakládala iniciativu na podporu zaměstnávání lidí s postižením, kterou jsme tam založili. Dali jsme dohromady skupinu asi deseti ambasadorů z různých oddělení. To bylo naprosto skvělý. A pak jsme narazili. Pak jsme narazili na to, že nevíme, jak to máme dělat. Spousta věcí nám chyběla. Byli jsme profesně nikde úplně jinde. Takže jsme začali spolupracovat s neziskovými organizacemi, s veřejnou správou a tak. A já jsem potom odcházela na mateřskou a už jsem rovnou věděla předtím, kdy jsem odcházela, že tohle téma chci vzít dál, vzít mimo brány jedné firmy a rozvíjet a možná trochu víc businessově a chci se tomu věnovat.
Hanka Potměšilová
Z podcastů a seminářů v rámci Kariéry bez bariéra se dostáváme k vaší společnosti Nolimi. Jaké služby teď nabízíte právě lidem se zdravotním postižením nebo zaměstnavatelům?
Lucie Kroftová
My se vlastně v Nolimi snažíme být takovým mostem. Mostem mezi jednotlivci, kteří mají zdravotní postižení a mezi firmami, které se cítí připraveni, anebo ne zcela, ale chtějí to zkusit. Mají ty obavy a my se právě společně s nimi snažíme ty bariéry bourat. Pro kandidáty s postižením jsme vytvořili takovou akademii, kde je vzděláváme převážně po kariérní stránce nebo po stránce osobního růstu, aby měli převážně sebevědomí, aby přesně věděli, jak přistupovat na pracovní pohovor, a nejen na ten, ale k práci jako takové. A zároveň školíme a vzděláváme firmy, aby věděly, jak zase přistupovat z druhé strany, aby to doopravdy byla větší pravděpodobnost, aby si to kliklo. Zároveň teď nově vyvíjíme i aplikaci technologickou na to, aby se lépe matchovali ti kandidáti s těmi otevřenými příležitostmi, takže pracujeme teď na softwaru, který by toto i s ohledem na nástroje, které jsou zapotřebí pro každého daného člověka, podle toho, co potřebuje k tomu, aby mohl tu práci vykonávat dobře, tak se snažíme vyvinout něco, co toto usnadní.
Hanka Potměšilová
A co byste na závěr vzkázala našim posluchačům, kteří právě teď uvažují, že chtějí dát příležitost lidem se zdravotním postižením nebo jsou sami postižení a neví, jak na to nastartovat svoji kariéru?
Lucie Kroftová
Tak pro ty zaměstnavatele, kteří o tom už uvažují, tak bych řekla rovnou jděte do toho. Vždycky je lepší udělat po cestě pár chyb než to neudělat vůbec. A jestli něco, pro mě prostě Kariéra bez bariér jako program, ať už podcasty, semináře nebo cokoliv jiného znamená, tak vlastně nástroj k té akci. Je hezký, když je to jen inspirace, ale sama sobě inspirace nás nikam neposune. Je nutné udělat tu akci. Stejně tak pro lidi s postižením, aby věděli, že tady prostě je systém, ať už právě pod záštitou MPSV nebo úřadu práce nebo od různých organizací, které v Česku jsou, které jim dopomůžou a doprovodí k tomu, aby byli sebevědomými jedinci a měli tu možnost, nebo cítili se komfortně zažádat si o tu kompetentní práci. Takže nebát se na obou stranách, respektive vzít ten strach sebou, ale stejně jít do toho, protože bez té akce není ta kariéra bez bariér. To je to zásadní.
Hanka Potměšilová
A bez akce nejsou šrámy, a z těch šrámů se poučíme, a pak je ta dobrá kariéra. Lucko, my si dnes měníme role. Já jsem převzala roli moderátorky. Vy jste se stala pro dnešní den mým hostem nebo hostkou. Lucko, a co byste do té kariéry moderátorky podcastu Kariéra bez bariér popřála mě?
Lucie Kroftová
Já vám především přeji, Hanko, aby vás to hodně bavilo. A nemám pochyb o tom, že tady budete mít zajímavé hosty. A abyste je dokázala vždycky doprovodit k tomu, abyste byli společně dobrou inspirací, inspirací k té akci. Ale zároveň já si myslím, že zrovna vy, třeba co by se týkalo nějakých rad, to ani ode mě nepotřebujete, protože od posluchačů, kteří vás znají, a já věřím, že jich je hodně, tak vy jste opravdu tou odbornicí jednou z největších v České republice v rámci právě tématiky zaměstnávání nebo práce lidí se zdravotním postižením. A možná bych se tady v tom vás chtěla zeptat, jaká je vaše celková historie, co vás vedlo k tomu tématu a jak jste se dostala tam, kde momentálně jste.
Hanka Potměšilová
Já jsem se zhruba před 25 lety začala věnovat problematice roztroušené sklerózy, kdy jsme s paní profesorkou Kubala Havrdovou udělaly takový tandem a rozhodly jsme se, že vystavíme síť center pro léčbu roztroušené sklerózy, která nebude pouze o medicíně, ale třeba o rehabilitaci, psychoterapii, spolupráci se sociálním pracovníkem, ale tak, aby pacient RS centra měl všechno v jednom místě. V tu dobu najednou dvě z mých spolužaček z fakulty, ukázalo se, že jsou čerstvě diagnostikované s roztroušenou sklerózou a ani jedna veřejně nechtěla mluvit na našich školních srazech o tom, že RS má a prosily mě, zda bych si mohla vymyslet něco jiného, pokud bychom nějakým způsobem rozebíraly jejich zdravotní omezení, která v tu dobu měly. Mně to přišlo strašně zvláštní a divný.
A roky jsem přemýšlela, proč mi to přijde zvláštní a divný, a najednou je to tři, čtyři roky zpátky, kdy jsem na tomhle místě seděla s Miriam Vránovou, která byla v roli moderátorky, a vlastně jako první člověk mi položila otázku, kdy jsem se v životě poprvé potkala s člověkem se zdravotním postižením. A mně to najednou došlo. Protože já, když jsem se narodila, tak babička, maminka mojí maminky, měla několik let po onkologické diagnóze, kdy přišla o prso, zároveň od dětství, ve kterém prodělala nekrvavou operaci kyčlí, měla problémy s pohybem. A můj děda, mého tatínka táta, tak prodělal poúrazovou epilepsii.
A vlastně celý život mě vychovávali prarodiče ze strany maminky i tatínka, kdy jeden z prarodičů měl nějaké zdravotní omezení. Ale já jsem to jako dítě nevnímala nijak špatně. Bylo normální, že děda nemohl vylézt na žebříku pro třešně, protože nemohl na žebřík. Tak jsem každé léto lezla pro třešně já a stejně tak babička se mnou nikdy v mém rodném Hradci Králové nešla plavat do Orlice nebo do Labe, protože se styděla, že nemá prso, odmítala nosit epitézu. A mně to přišlo normální, že když jsem s babičkou, tak nechodíme plavat. A proto mě přišlo úplně normální vnímat jinakost, jakoukoliv jinakost, nikoliv jenom kolem zdravotního stavu jako něco, co patří k životu. Každý máme nějakou jinakost, ať už je vidět nebo není.
Lucie Kroftová
A co vás teda, vlastně tohle byl ten start, kde se nacházíte nyní?
Hanka Potměšilová
Mně problematika roztroušené sklerózy, a právě našich pacientů, kteří se báli mluvit o své zkušenosti, přivedla k tomu řešit zákony, které v tu dobu házely otevřeným jedincům klacky pod nohy v tom, že jakékoliv otevření se znamenalo třeba snížení pracovního úvazku, nemožnost si vydělat jako zdravý člověk. Třeba zdravotní sestřičky, které na roztroušenou sklerózu přinesli tzv. papír, tak ve své době měly daleko nižší tarifní mzdy než sestřičky papírově zdravé. A to mě přivedlo k tomu více se té oblasti věnovat. Vyčistit jí, aby každý bez ohledu opravdu na věk, diagnózu, pohlaví, náboženské vyznání mohl otevřeně mluvit o tom, jak žije. Protože to, že mám nějakou jinakost, přece neznamená, že jsem jiný člověk.
Lucie Kroftová
Hanko, co vás přimělo k tomu vzít to pozvání, být moderátorkou podcastu Kariéra bez bariér?
Hanka Potměšilová
Pro mě to byla velká výzva. Já jsem začínala ještě v dobách studií pracovat jako moderátorka v soukromém rádiu, pak ve veřejno-právním médiu, následně jsem pracovala jako editorka i ve veřejno-právní televizi, a bylo to období mých studií. Pak jsem mnoho let byla na druhé straně barikády. Často před sebou mající moderátora nebo moderátorku, často tím, kdo byl zpovídaný, a já jsem si řekla, že možná už ve svém věku mám prostor na to někoho zpovídat, neboť mám ty zkušenosti, abych mohla pokládat otázky, které budou i někoho zajímat. Tak proto jsem na pozvání kývla.
Lucie Kroftová
A co byste chtěla, aby si posluchači v rámci těchto podcastů odnášeli?
Hanka Potměšilová
Že každá otázka, která je napadne, a nezeptají se na ni, je ta špatná. Kariéra bez bariér má množství kontaktních formulářů, ale hlavně lidí, kteří se kariéře bez bariér věnují. A každá otázka, která nás napadne, má mít právě ten cíl, o kterém jsme se bavili před chvilkou. A každá otázka, která zazní a naplno se rozvine, je ta správná. A já budu ráda, když právě podcasty Kariéry bez bariér ty otázky budou otevírat a společně s nimi budeme hledat ten cíl.
Lucie Kroftová
Co byste vzkázala posluchačům, kteří nás poslouchali celou tu dobu, od začátku, nebo se k nám připojili v průběhu?
Hanka Potměšilová
Zase se vrátím k té otázce. Máte v hlavě otázku, téma, nebo třeba hosta, kteří by měli navštívit náš podcast a být součástí naší osvěty? Pošlete nám na něj tip. Pošlete nám tip na otázku. Právě ti nezasvěcení dávají často ty nejlepší podněty, které pomohou otevřít témata v hlavách těch, které do dneška vlastně nenapadlo, že to naše pro ně téma může být.
Lucie Kroftová
Hanko, já se vrátím k té otázce, co jste vy mně položila naposledy s tím, co bych vám přála. A já vám tedy přeju, aby ještě k tomu navíc vám ti hosté, případně ti posluchači, právě třeba i ty otázky podněcovaly. Protože naprosto souhlasím s tím, že je strašně důležitý se hlavně ptát. Nebát se rozkrývat ty věci, než jenom sedět tiše v koutě.
Hanka Potměšilová
Lucko, já vám moc děkuji a těším se na to, jak se posunu díky dalším podcastům sama, jako Hanka Potměšilová nějakým způsobem dál.
Lucie Kroftová
Já bych i tímto chtěla poděkovat všem posluchačům a za tuhle příležitost výjimečnou moderovat tento podcast a být zase blíž k tomuto tématu, a to téma více rozvíjet. Mockrát děkuji a vám, Hanko, ještě jednou hodně štěstí a užívejte si to.
Hanka Potměšilová
A já, Lucko, děkuji, že jste mi tak krásně vyseděla tu židli a připravila podcasty Kariéry bez bariér na tak vysoké úrovni, do jaké do dnešního dne byly. Děkuji. Nashledanou.
Lucie Kroftová
Nashledanou.
