Poslechněte si epizodu, která přináší inspirativní pohled do zákulisí společnosti IKEA. Hostem Hany Potměšilové je Ladislav Onderka, Recruitment & Onboarding Leader pro Česko, Slovensko a Maďarsko, který otevřeně mluví o tom:
🔹 proč musela IKEA změnit svůj náborový systém,
🔹 jak vznikla role integračních pracovníků,
🔹 proč nestačí jen „chtít zaměstnávat OZP“,
🔹 a jak velkou roli hraje spolupráce s neziskovými organizacemi a Úřadem práce ČR.
Inkluze není charita. Je to chytrý, lidský a funkční způsob, jak stavět silné týmy.
Textový přepis rozhovoru
Hana Potměšilová
Vítejte u dalšího dílu podcastu Kariéra bez bariér. Jmenuji se Hana Potměšilová a mým dnešním hostem je člověk, který v jedné z nejoblíbenějších světových firem mění vize v realitu. Říká se, že inkluze je běh na dlouhou trať. On ale dokázal, že se správným nastavením mysli a systému dají bourat bariéry mnohem rychleji. Dnes budeme mluvit o tom, jak se v IKEA staví týmy, kde má každý své místo. Ať už sedí na vozíku, bojuje s neviditelným handicapem nebo prostě jen hledá šanci zjistit, co je v něm. Mým dnešním hostem je Ladislav Onderka, recruitment and onboarding leader pro Českou republiku, Maďarsko a Slovensko. Láďo, vítejte u nás.
Ladislav Onderka
Dobrý den a děkuji za pozvání.
Hana Potměšilová
Láďo, mohl byste nám přiblížit, co vlastně obnáší vaše role v IKEA. Jak vypadá váš typický den?
Ladislav Onderka
Ten název vypadá trošku komplikovaněji. Je to poměrně jednoduché. Já společně s týmem recruiterů, to znamená lidí, kteří vybírají nové zaměstnance, a s jejich vedoucí nastavují procesy výběru nových zaměstnanců k nám do IKEA.
Hana Potměšilová
Vaše cesta vedla z Ostravy až do Prahy na současnou pozici. Byl to přirozený vývoj, nebo jste už na začátku věděl, že diverzita a inkluze budou vaší životní misí. A co vás na této práci osobně nejvíc baví a dobíjí?
Ladislav Onderka
Já jsem tělem i duší ostravák. Pro mě byla vždy práce s lidmi to nejdůležitější, co v mém životě bylo. A potažmo, ať jsem dělal cokoliv, vždycky to byly lidé. A když se k tomu pak přidaly ještě různé skupiny, které to nemají vůbec jednoduché, ať už na trhu práce nebo v životě, v ten daný okamžik to mělo ještě větší váhu pro mne a mohl jsem se daleko více realizovat.
Hana Potměšilová
Jak je v České republice IKEA vlastně strukturovaná? Jsou pobočky v rozhodování samostatné, nebo všechno řídíte centrálně?
Ladislav Onderka
Každá pobočka je samostatná jednotka. To znamená, vše si organizuje, hradí a také, co se týče lidí, vybírá sama. My jim pomáháme v tom, aby měli nástroje, prostřednictvím, kterých rekrutují a vybírají nové zaměstnance, a aby v podstatě to všechno bylo tak, jak to má být, protože IKEA je firma založena na hodnotách a i náš recruitment je na základě hodnot.
Hana Potměšilová
Použili jste slovo nástroje. Co si před tím představit? Máte šroubováky, vrtáky, těmi rovnáte lidi do jedné řady? Nebo co jsou ty nástroje?
Ladislav Onderka
Šroubováky máme na to, ať se stavíme nábytek, ale na lidi šroubováky nepoužíváme. Jsou to systémy, je to nastavený proces, je to vlastně value-based recruitment. Ono to zní zase komplikovaně, ale my v rámci výběrového procesu zjišťujeme, jak je člověk na tom hodnotově, jaké hodnoty má nastavené a jestli se bude cítit s námi dobře a jestli se budeme cítit s ním dobře my. A v podstatě to, co děláme, bude pro něho akceptovatelné.
Hana Potměšilová
Tím jste mi nahrál krásně na otázku, vy působíte v IKEA jako mentor. To znamená, pracujete s lidmi nejen v tom náborovém procesu, ale i po té, co se stanou součástí velké rodiny IKEA. A pomáhá vám právě tahle role víc vnímat potřeby konkrétních lidí?
Ladislav Onderka
Určitě. Určitě pomáhá. Mentoring je dvoustranná záležitost. Já jsem schopný předat svoje informace, jsem schopný předat svoje zkušenosti a z opačné strany jsem schopný se naučit spoustu věcí. A během života jsem se od lidí naučil hodně. A jsem tomu vděčný, protože jsem jich potkal za svůj pracovní i soukromý život mnoho.
Hana Potměšilová
Dnes IKEA v České republice zaměstnává více jak 4 % kolegů a kolegyň s nějakým typem postižení. A kdy se toto téma stalo nikoli jenom vizí, ale skutečným konkrétním úkolem k naplňování zákona nebo lidské potřeby?
Ladislav Onderka
Ta cesta byla poměrně dlouhá. Jsou to už 4 roky, kdy jsme si řekli, že bychom se měli pohnout v zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. My jsme velcí nadšenci, my do všeho jdeme s velkým nadšením. A tak, jak jsme nadšeně se rozběhli, tak jsme se nadšeně zastavili, protože jsme zjistili, že je potřeba mnoho příprav, mnoho informací, mnoho znalostí pro to, abychom byli připraveni zaměstnávat lidi se zdravotním postižením. Takže před 4,5 roky jsme toto přidali do našeho byznys plánu a od té doby na tom pravidelně pracujeme a vylepšujeme celý proces. A jsme na to hrdí, že už jsme dneska přes 4 %, protože opravdu to je práce celého týmu a všech zúčastněných.
Hana Potměšilová
Pokud mám dobré informace, tak jste museli sáhnout i do celého konceptu změny náborového systému. Co váš vlastně původní systém neumožňoval?
Ladislav Onderka
Náš původní systém, který je nastavený, řekl bych poměrně dobře, tak bohužel je znevýhodňující tady u téhle skupiny osob.
Hana Potměšilová
V čem konkrétně?
Ladislav Onderka
Protože v našem případě se jedná o assesment centra. A když se člověk potká na assesement centru, dejme tomu s ostatními zdravými jedinci, tak je znevýhodněný. Už to bylo v návaznosti na inzerci, kdy reakce na inzeráty nebyly takové, jaké jsme očekávali, tak jsme přistoupili k tomu, že jsme se dali cestou individuálního přístupu. Přes naši velikost se nám to povedlo a i dnes přistupujeme individuálně ke každému jedinci, tak aby jsme se potkali jak v jeho potřebách, tak i v potřebách našich.
Hana Potměšilová
Láďo, narážel jste na začátku nějakou skepsi ze strany manažerů, ředitelů, ředitelek obchodních domů. Jaké třeba měly obavy právě z kolegů s nějakým typem zdravotního postižení, se kterými by měli začít aktivně pracovat?
Ladislav Onderka
Já bych neřekl, že to byly problémy. Spíš to byly trošku obavy, trošku předsudky, ale ty se nám podařilo v průběhu doby změnit k lepšímu, protože v dnešní době jsou ty týmy maximálně otevřené. Obava, jsme byznys, takže to tempo je poměrně vysoké, takže obava vždycky byla a může i dnes být, že člověk nebude stíhat to, co by stíhat měl. Ale poté, když člověk přijme do týmu někoho se zdravotním postižením, je vidět, že tomu tak vůbec není, protože ti lidé jsou velice houževnatí, snaživí a ty týmy tímhle tím můžou akorát benefitovat.
Hana Potměšilová
Bylo to celé na vás, nebo jste měl větší, širší podporu celého managementu, vedení IKEA?
Ladislav Onderka
Určitě to byla podpora celého týmu. Já jsem měl možná nějaké myšlenky, nějaké nápady a zbytek pak už bylo na celém týmu, který se zasloužil o ty čtyři procenta, které v současné době máme.
Hana Potměšilová
A je něco, co vás negativně překvapilo, nebo naopak vzalo vám iluze o tom, že by to mohlo jít jednoduše?
Ladislav Onderka
Ze začátku to možná byla taková ochota lídrů opravdu do toho jít, takže muselo být trošku více přemlouvání, muselo být trošku více vysvětlování, objasňování, ale v průběhu doby už to dneska, jak už jsem zmínil, berou všichni otevřeně a bez nějakých zádrhelů. To znamená, že zásadní problémy nebyly. My, když se k ničemu rozhodneme, tak to většinou dotáhneme do konce.
Hana Potměšilová
A fungovalo u vás takovéto nepsané pravidlo, že na Moravě jde všechno lépe? To znamená, že kolegové se zdravotním postižením nebo znevýhodněním daleko víc pracovali třeba v Ostravě, v Brně, než v Praze?
Ladislav Onderka
Ze začátku tomu tak určitě bylo a my jsme se díky tomu byli schopni naučit a převést ty informace a procesy tady na pražský trh. Protože lidé na Moravě jsou takový trošku více otevřenější, srdečnější a tím pádem se nám trošku více dařilo lidi na Moravě získávat proto, abychom zaměstnávali lidi se zdravotním postižením.
Hana Potměšilová
V týmech máte integračního pracovníka. V čem je jeho role tak klíčová? Integrační pracovníci jsou kolegové, na které já jsem hrozně moc hrdý. Protože tohle je něco, co jsem od samého začátku viděl, že je potřeba v týmech mít. Protože lidé s různým znevýhodněním, kteří na trhu práce jsou, potřebují speciální přístup. A ty kompetence jsme neměli. To znamená, že my jsme se domluvili, integrační pracovníky jsme vyškolili a dnes je máme na každé jednotce a jsou k dispozici pro různé skupiny, které my v rámci recruitmentu přijímáme. Mezi ně patří samozřejmě i skupiny se zdravotním postižením.
Hana Potměšilová
Jednotkami myslíte obchodní domy?
Ladislav Onderka
Ano.
Hana Potměšilová
Kolik je nyní v IKEA integračních pracovníků celkem?
Ladislav Onderka
My v současné době tady v České republice operujeme v Ostravě, Brně. Praha má dva obchodní domy a servisní organizace a kontaktní centrum. Takže v současné době je to šest kolegů, kteří tady tuto kompetenci získali a jsou k dispozici.
Hana Potměšilová
Spolupracujete s neziskovými organizacemi jako jsou FOSA, Rytmus, Revenium. V čem je jejich role nezastupitelná?
Ladislav Onderka
My jim samozřejmě vděčíme za kompetence, které jsme získali, protože oni odvádějí obrovský kus práce pro tady tuto skupinu lidí a toho si hrozně moc vážím a smekám před tady tou skupinou lidí, protože tito lidé potřebují často rozjezd, nakopnout. Potřebují, aby se jim ty dveře trošku pootevřeli a to zrovna neziskové organizace dělají. My jsme od nich získali kompetence, za které jsme vděční.
Hana Potměšilová
Zásadní obrat ale nastal při spolupráci s Úřadem práce a kolegy právě z projektu Kariéra bez barier. Jak se podařilo změnit model razítko pro úřad, přijdu k zaměstnavateli, chci jen razítko a odejdu na efektivní náborové dny otevřených dveří právě v jednotlivých obchodních domech?
Ladislav Onderka
Tam já osobně vidím obrovský progres za poslední roky, protože tak, jak to popisujete, tak v podstatě tomu tak bylo. Často lidé přišli, dostali razítko a odešli a my jsme v podstatě nemohli vůbec nic dělat. My jsme začali spolupracovat ve stejném modelu, tak jako pracujeme se neziskovými organizacemi, tak i s úřadem práce. Pozvali jsme je na dny otevřených dveří, nakalibrovali jsme je. Oni dneska vědí, koho my hledáme, jaké máme profese, jaké máme podmínky a tím pádem se ty dveře z úřadu práce začínají otevírat čím dál tím více a z posledního dne otevřených dveří jsme přímo přijali šest zaměstnanců na různé profese a různé jednotky, což je obrovský úspěch, protože v době minulé by to určitě nebylo možné.
Hana Potměšilová
Může nás poslouchat úplný laik, který není personalistou, co je výraz nakalibrovat úředníka?
Ladislav Onderka
Nakalibrovat úředníka, to je vlastně náš pojem, kdy my pozveme zaměstnance úřadu práce k nám do IKEA, ukážeme jim, jak probíhá výběrové řízení, jaké máme podmínky, jaké máme profese a oni pak můžou svým klientům, kteří na úřad práce docházejí, pomoct v tom, jak tu práci lépe najít, případně pomoct práci najít i u nás.
Hana Potměšilová
Když jsme se bavili ještě před naším rozhovorem, říkal jste mi příklad kolegy Davida, který se nemalou měrou zapojil do změny webových stránek, právě týkající se personální věcí a informací pro budoucí a stávající kolegy a kolegyně se zdravotním postižením. Jak moc je pro vás důležité zapojovat právě kolegy se zdravotním postižením do různých změn, které se IKEA ve všech jejich procesech týkají?
Ladislav Onderka
Je to určitě velikánský podíl, protože tihle lidé mají velkou zkušenost, ať už životní nebo díky svému handicapu. A tohle je obrovský benefit, ať už to je, dejme tomu, rada zákazníkovi, protože k nám chodí samozřejmě i zákazníci, kteří potřebují poradit v téhle oblasti. To znamená, tihle lidé mají zase kompetence, které my určitě nemáme, a můžeme benefitovat v tom, že můžeme rozšířit služby našim zákazníkům i pro tady tu klientelu. A další takovou velkou výhodou je samozřejmě, že tihle lidé jsou součástí týmu a obohacují to, jak my pracujeme, fungujeme. A v dnešní době já, když můžu jít pomoc na obchodní dům, kde my pravidelně chodíme, v době, kdy je to potřeba, tak si vždycky vyhledávám oddělení, kde jsou zaměstnáni lidé se zdravotním postižením. A musím říct, že ta směna mi uteče vždycky strašně rychle. Je to něco, co ti lidé mají obrovskou energii, mají pozitivní přístup k životu. To, co děláme, má smysl.
Hana Potměšilová
Není to dáno tím, že nehledáte pozice pro OZP ale přizpůsobujete dané pracovní pozice právě lidem? Nenapadá vás nějaký příběh člověka, který k vám přišel na pozici nějakou? A třeba po půl roce, po roce, po dvou letech, když jste navštívil prodejnu, jste zjistil, jakým způsobem vyrostl nebo čím vším prošel?
Ladislav Onderka
Těch příkladů je spousta. Jeden, který mám zrovna v paměti, je kolega, který začínal jako greeter. To je ten, který vítá zákazníky při vstupu na obchodní domě, nabízí tašku a případně poradí, když zákazník potřebuje nějakou radu. A tenhle kolega po nějaké době řekl, že by se chtěl určitě nějakým způsobem rozvíjet ve firmě. To znamená, přihlásil se na výběrovou pozici na personální oddělení, které zajišťuje vzdělávání lidí a pomáhal při organizaci místností a organizaci školení, které pro zaměstnance máme. Po nějaké době zjistil, že i tohle pro něho není dost, což je strašně fajn. A v dnešní době toho kolegu můžeme potkat přímo na prodejní ploše, kde radí zákazníkům, je v kuchyňských doplňcích a určitě se z něho stal odborník, který v dnešní době, si myslím, patří mezi plnohodnotné pracovníky, které v IKEA máme. A ten příběh ještě nekončí, protože tenhle kolega potkal velkou lásku, seznámil se tam s kolegyní taky z řad OZP a dneska už jsou zasnoubení, žijí spolu a myslím si, že velice brzy možná bude i svatba.
Hana Potměšilová
Jaká je dnes, Láďo, atmosféra v inkluzivních týmech? Vnímá tam někdo rozdílnost zdravého člověka a člověka s nějakým postižením nebo je to propojené? U nás v IKEA se věnujeme vzdělávání našich zaměstnanců i v této oblasti. Oni vědí, co děláme, proč to děláme a často jsou součástí toho, co děláme. Tak tam bych neřekl, že je vidět nějaké špatné vnímání. To, co není úplně fér, je možná společnost, protože tam se občas setkáváme, protože často jsou lidé se zdravotním postižením i součástí našich kampaní a komentáře, které často vidím pod těmi fotkami, videi, nejsou zrovna to nejlepší, co bych od společnosti očekával. A tak to může být i se zákazníky na obchodním domě, když toho člověka potkají. Nedovedou odhadnout a posoudit, že ten člověk to nemá tak jednoduché, jak to mají oni a často kriticky vůči těm lidem vystupují. Ale přesto všechno, my zatím stojíme a těm lidem se snažíme tu cestu ulehčovat, protože myslím si, že je to ta správná cesta.
Hana Potměšilová
Nezvažovaly jste možnost, že by kolegové s nějakým zdravotním postižením měli třeba speciální označení na stejnokrojích?
Ladislav Onderka
Díky tomu, jak my přistupujeme k rovnosti, si myslím, že by to asi nebylo fér. To už tady bylo a asi by se to nemělo vracet. Takže určitě označení ne. Určitě ne.
Hana Potměšilová
Láďo, existuje nějaký konkrétní příběh, který vás poznamenal nebo změnil třeba pohled na svět?
Ladislav Onderka
Těch příběhů je zase velká řada. Už zmiňovaný David, který při své životní cestě, bohužel při studiu na vysoké škole, měl havárií a velké zdravotní problémy, které se samozřejmě už promítaly do jeho běžného života. Když k nám přišel, tak David si nevěřil. Myslel si, že práci nenajde, že prostě už zůstane jenom s rodinou a nebude se moci realizovat. Ale během těch pěti měsíců musím říct, že David nádherně rozkvetl a že v podstatě i směrem potom k jiným firmám, kde určitě se dneska bude ucházet o práci, tak myslím, má velkou šanci, protože v Davidovi vidím třeba zrovna já obrovský potenciál tím, jak velkou energií a chuť do toho pracovat. A pracovat na otevřeném trhu práce, ne někde v chráněné dílně, ten člověk má. Myslím si, že je to jeden z těch příkladů, kdy ve společnosti by tady těm lidem se měly ty dveře otvírat opravdu na všech úrovních, protože tyhle lidé jsou schopní dokázat skoro nemožné.
Hana Potměšilová
Láďo, co tato práce ve společnosti IKEA dělá právě vám?
Ladislav Onderka
Určitě velký nadhled. Nadhled na život, nadhled na to, jak lidé jsou schopní si navzájem pomáhat a jak hold někteří lidé to mají v životě náročnější. To znamená, že mi to dalo smysl, který si určitě do budoucna nesu pomáhat a pomáhat tam, kde je to potřeba.
Hana Potměšilová
Láďo, kdybyste měl svojí misi ve společnosti IKEA shrnout do jediné věty, jak by zněla?
Ladislav Onderka
Já jsem před nějakou dobou, když jsem měl životní jubileum, dostal krásnou knihu od profesora Křivohlavého Psychologie moudrosti a dobrého života. A když se ohlédnu za těmi lety ve firmě, tak já bych řekl, že už pomalinku přichází takový ten nadhled a ta moudrost. A pracuji na tom a určitě, až se zestárnu, tak bych strašně rád byl ten moudrý s nadhledem, který si řekne, tohle stojí za to a tohle ne.
Hana Potměšilová
Láďo, já vám děkuji za dnešní rozhovor. Dnešní rozhovor s Ladislavem Onderkou mi znovu potvrdil, že inkluze není charita, ale přirozený způsob, jak dělat byznys lidštěji a efektivněji. Třeba jen tím, že přestanete hledat pozice pro OZP a začnete hledat cestu k lidem.
