Technologie, které bourají bariéry
Jak mohou inovace a chytré aplikace měnit život lidí s postižením a otevírat jim dveře i na trh práce? V novém dílu podcastu Kariéra bez bariér si Lucie Kroftová povídá s Janem Fenclem, programovým manažerem Nadace Vodafone.
Dozvíte se například:
✅ jak vznikají projekty jako VozejkMap, Naviterier, BlindShell nebo VR Vitalis,
✅ proč je klíčové spojení byznysu, nezisku a státu,
✅ a jak technologie dokážou měnit životy i tam, kde už to vypadalo nemožné.
👉 Poslechněte si inspirativní rozhovor o tom, že technologie nejsou jen pro geeky – ale hlavně pro lidi.
📌Doporučené odkazy:
Speed Stunts | 5G Ready: Blind Skiing
Textový přepis rozhovoru
Lucie Kroftová
Dobrý den, jmenuji se Lucie Kroftová a vítám vás u dalšího dílu podcastu Kariéra bez bariér. Dnes je mým hostem Jan Fencl, programový manažer Nadace Vodafone, se kterým se budeme bavit převážně o technologiích, které nejenže zlepšují kvalitu života, ale třeba otevírají i nové příležitosti v pracovním životě, a to zejména pro lidi se zdravotním postižením. Honzo, dobrý den, vítejte u nás.
Jan Fencl
Dobrý den, Lucie, moc děkuji za pozvání.
Lucie Kroftová
Honzo, vlastně součástí Nadace Vodafone je i takzvaná Laboratoř Nadace Vodafone a nemůžeme si to představit úplně jako takovou tu laboratoř s těmi pipetami a Petriho miskami, ale i tak vlastně vy pomáháte vytvořit krásné projekty s dopadem například konkrétně na lidi se zdravotním postižením. Já tady mám takový list a použiju si to jako tahák aplikací a projektů, které jste v minulých letech podpořili nebo stále podporujete. Je to například VozejkMap, aplikace mapující přístupnost veřejných míst, nebo Naviterier, navigační centrum pro nevidomé a zrakově postižené, EDA PLAY, aplikace pomáhající dětem se zrakovými a kombinovanými vadami trénovat zrak a jemnou motoriku, projekt Silou hlasu, hlasový software pro ovládání počítače hlasem, ale i chytré domácnosti, BlindShell, chytré mobilní telefony pro zrakově postižené, DeafTravel, průvodce pro cestování ve znakovém jazyce, AfaSlovník, první česká aplikace pro rehabilitaci pacientů po mozkové mrtvici, VR Vitalis, rehabilitace ve virtuální realitě, nebo třeba mioelektrickou protézu horní končetiny od Z-bionics, nebo Théseus, web pro cestování přístupnosti například firemních webů a aplikací. To je jako úctyhodný seznam.
Jan Fencl
Lucie, je to pravda, a já musím říct, že tohle je opravdu jenom takový skromný výčet. My jsme nedávno vůbec počítali, kolik těch projektů tím akceleračním programem Laboratoř Nadace Vodafone prošlo a je to už víc jak sto. Je pravda, že my jsme měli celkem tuším jedenáct ročníků, kdy jsme pomáhali na svět těmhle těm nápadům, které přichází buď z neziskového sektoru, nebo přichází třeba i začínající startupy, které se něčemu takovému věnují.
No a to, co vlastně ta nadace Vodafone v rámci programu Laboratoř Nadace Vodafone vlastně dělala, je to, že jim pomáháme ty jejich projekty nějakým způsobem buď vyvinout nebo posunout, a to vlastně díky zejména mentorskému vedení, samozřejmě i díky financím, nastavení cílů, pomoc třeba s marketingem, ale třeba i s PRkem.
Lucie Kroftová
Jak tedy Laboratoř funguje?
Jan Fencl
Laboratoř Nadace Vodafone funguje tím způsobem, že se do ní ze začátku přihlásí třeba 100 projektů. Z těch 100 projektů se vybere 10 do takzvaného bootcampu, to vybírá odborná porota. Ten je dvoudenní a na bootcampu se projekty potkávají s mentory, s partnery Nadace Vodafone a Laboratoře. No a z těch deseti projektů nakonec odborná porota vybere, většinou vybírá čtyři až pět projektů do toho ročníku a ten ročník trvá přibližně osm měsíců. Začíná to takovým tím úplně základním, že se nastaví nějaké cíle, co chceme vlastně s tím projektem udělat. Snažíme si jim napárovat individuální mentory, snažíme si nastavit i určitý komunikační plán, který si už vyzkoušíme během těch osmi měsíců společně s těmi projekty. Připravují se na takzvaný Demo Day, který potom nastane po těch osmi měsících, kdy ty projekty se vlastně znova představí porotě, ale už se také představují i potenciálním investorům, partnerům v tom, co vlastně za ten půl rok dokázali udělat. Je pravdou, že v tuhle chvilku Laboratoř Nadace Vodafone nemá otevřen nový ročník, protože už v loňském roce jsme se rozhodli po jedenácti letech udělat evaluaci jak samotného akceračního programu, tak těch projektů, které tím prošly, tou Laboratoří. A jak jsem říkal, bylo jich neuvěřitelné množství, samozřejmě neděláme evaluaci všech sta projektů, řada z nich se už různě mezitím pospojovala dohromady, staly se součástí jiných aplikací nebo řešení nebo startupů, firem, ale snažíme se vlastně nějakým způsobem si říci, jak se dá ještě projektům nějakým způsobem pomoci, snažíme se je nadále zviditelňovat, dokážeme je dále nakontaktovat na zajímavé partnery nebo potenciální investory. Je to opravdu jedenáct, dvanáct let, co Laboratoř existuje, to znamená změnily se i technologie. U některých dokážeme říct, hele, možná už můžete využít i nové technologie, můžete se zamyslet třeba nad tím, jak využít internet věcí, jak využít sítě 5G atd. No, a to je vlastně to, co aktuálně děláme.
A to, co je asi nejzajímavější a uvidíme, jak to nakonec dopadne, tak aktuálně jednáme s Vodafone Foundation Group, to je globální Nadace Vodafonu, která zastřešuje ostatní nadace v jednotlivých zemích, těch je tuším asi více než 20. A bavíme se o tom, že za pomoci i partnerů byznysových, bychom možná dokázali to know-how Laboratoře rozšířit i do dalších zemí. Uvidíme, jak to samozřejmě dopadne, tím, že už je to opravdu velké a není to jenom lokální, kde jsme si to řešili sami s našimi partnery v České republice, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Nechceme nic uspěchat, protože pokud by se to opravdu povedlo, tak ten dopad bude mnohem větší a v mnohem více zemích.
Lucie Kroftová
Tohle jste nám řekl o projektech, o aplikacích. Máte nějaký konkrétní případ člověka s tím pozitivním dopadem technologií třeba právě i na uplatnění do pracovního života?
Jan Fencl
Těch uplatnění a těch příběhů je spousta, ať už to je třeba aplikace Afa slovník, která pomáhá lidem po mozkových mrtvicích. A určitě víte, že mozková mrtvice se nevyhýbá lidem třeba kolem 25 let, 30 let, to znamená, není to otázka seniorů. Ale je to i o tom, že na spoustě aplikacích pracovali lidé, kteří mají nějaké speciální obtíže nebo mají nějaký handicap, ať už je to třeba VozejkMap, nebo prostě další aplikace. To znamená, těch věcí je mnohem víc. Buď to může někomu pomoci, ale současně to pomáhá spoustě lidem, kteří se třeba na té aplikaci podílí ať už tím vývojem, anebo třeba i testováním, protože spousta aplikací, konkrétně VozejkMap, je vyloženě komunitní aplikace, kdy sami vozíčkáři posílají zpátky informace do VozejkMapu, tak, aby to mohli použít ostatní.
Každopádně vy se možná ptáte na ten příběh, co jsme si povídali ještě před natáčením, což je úplně úžasný příběh člověka, který se jmenuje Hubert Trýska, což byl umělecký kovář. A jemu se před několika lety stala vlastně autonehoda a na následky té autonehody měl amputaci pravé paže. No a Hubert v tom okamžiku asi řešil to, co řeší spousta jiných lidí v takovém okamžiku, to znamená primárně se s tím nějak vnitřně, obecně vyrovnat, měl obrovské, podle mě, štěstí v tom, že má skvělou rodinu, narodilo se mu i děcko v té době, podrželi ho kamarádi, to znamená měl obrovskou výhodu v té podpoře svého okolí, ale sám vnitřně si říkal, no tak samozřejmě mám rodinu, jak já uživím tu rodinu, předtím jsem věděl, co budu dělat, nenapadlo mě vůbec, že někdy budu muset to řešit nějak jinak, tak se začal sám zajímat o to, co všechno on může v této situaci dělat. To znamená, co se týká pojišťovny i co se týká zdravotní pojišťovny, jaké jsou příspěvky na protézu, že existují bionické protézy nebo myoelektrické protézy nebo protézy, které jsou jen kosmetická protéza, nic vám moc nepomůže, jenom to vypadá, jak to vypadá, jako ta ruka. Řešil otázku třeba toho, jakým způsobem bude dál pracovat, co jako si najde. Ale pořád to nebylo to, co by on potřeboval, protože on potřeboval v podstatě mít nějakou protézu na míru, protože opravdu ta amputace byla taková hodně vysoko, to znamená, že tam je zapotřebí trošku jinačí přístup. A potkal se tam s člověkem, který se jmenuje František Zerzáň, který shodou okolností stojí za startupem Z-bionics, který vyvíjel myoelektrické paže. Neuvěřitelná náhoda, prostě se tam ty dva potkali a teď Hubert mu to vysvětluje, že je takový složitý, jako jasně tahle firma by mi to sice dodala, ale nebylo by to úplně funkční, co bych já chtěl, aby to běhalo. A já myslím, že to je asi na té Moravě tak to bývá, když jsou takoví jako fanfaróni ti lidé. A ten František říká, to není problém, my ti to uděláme.
Lucie Kroftová
Takže v jeho případě se vlastně ta protéza podařila.
Jan Fencl
Podařila a je to naprosto skvělé. A samozřejmě toho Huberta se začala spousta lidí ptát, tím jak chodil na tu protetiku, chodil k lékařům, tak tam potkával vlastně podobné lidi, kteří měli podobný problém. Tak vlastně založil nakonec Nadaci Huberta Trýsky. Sehnal úžasného partnera, který za ním hodně stojí, což je firma ABB, která do toho šla s ním. No a teďka si říkal, dobře, mám nadaci, potřebuji tam dostat i peníze kromě těch partnerů, tak budu dělat něco i já. No a rozhodl se díky tomu, že dělal původně toho uměleckého kováře a samozřejmě kamarády stále má z té oblasti, tak se domluvil s kamarády, uměleckými kováři a oni vytvořili několik uměleckých skulptur, které dávají do dražby. No a díky tomu se získávají nejen peníze, ale vlastně ten Hubert se zpátky vrátil do toho řemesla uměleckého kováře, přes různé peripetie a dělá, pomáhá lidem zase v tom oboru uměleckého kovářství.
Lucie Kroftová
Honzo, vy jste taky zmínil, že byla trochu náhoda, že jsi se propojil s tou společností Z-bionics. Jak obecně funguje spolupráce právě s cílovými skupinami pro ty technologické vývojáře?
Jan Fencl
Je to vlastně taková zvláštní věc, protože víme, že projekty, které prochází Nadací Vodafone, nejen Laboratoří, tak jsou opravdu hodně široké, jsou to věci, řekněme pro nevidomé, neslyšící, vozíčkáře, ale jsou tam i projekty, které využívají rehabilitace ve virtuální realitě nebo to jsou třeba resuscitace ve virtuální realitě, opravdu velké spektrum. Takže my se vždycky snažíme najít pro ty projekty, byť už někoho třeba mají, nějakou cílovou skupinou, která si myslí, že to je ona, tak se snažíme jim trošičku otevřít ty oči ještě víc, že to nemusí být jenom ta skupina, řeknu těch vozíčkářů, ale třeba v případě VozejkMapu je to třeba i skupina maminek s kočárky, protože ony potřebují bezbariérově se dostat z místa A do místa B. To znamená, snažíme se jim otevírat nejen oči u nás v Nadaci Vodafone, ale za pomoci třeba mentorů nebo i partnerských organizací dostat je dál. Je to velice složitá, dlouhá cesta, je to takové to nekonečné, jak říkal Baťa, musíte furt těm lidem opakovat, že ty boty jsou za 99,99, že to takhle má být. Takže se stále snažíme, musím říct, že je obrovský posun v tomto, protože dřív si myslím, před těmi možná osmi lety, co jsem nastoupil do Nadace Vodafone, a začal jsem se tímhle zaobírat, to znamená, řekněme, tím i napojováním na networking, na ty jednotlivé organizace, že to nemusí být jenom byznys, nemusí to být jenom investoři, ale je to i státní správa, a je to spousta organizací, kam se to dá směrovat, tak se to hodně posunulo. Dřív to bylo trošičku problematické v tom, že se hodně rozdělovalo. To je neziskovka, tak si dělá neziskověci. Tohle je byznys, ten si dělá byznys. A státní správa, to je státní správa. A musím říct, že za těch osm let se to myšlení lidí neuvěřitelným způsobem změnilo, když to řeknu, u toho byznysu je to v tom, že spousta těch firem dělá řadu věcí v oblasti CSR, v oblasti udržitelného podnikání, to znamená, hledají pro ten svůj byznys to téma té společenské prospěšnosti a nachází ho v tom a i my jim v tom můžeme být nápomocni v tom, že jim nabízíme zajímavé a relevantní projekty, které mají společného něco s jejich byznysem, ale současně pomáhají lidem. Na druhou stranu samozřejmě i státní správa si uvědomuje, že digitalizace je naprosto nezbytná a není to něco, co by mělo být okrajové, naopak státní správa si to velice dobře uvědomuje, to znamená, my jsme jim schopni prezentovat řadu technologií, které jsou prospěšné jak pro ně, jsou prospěšné i třeba pro zdravotní pojišťovny, protože to samozřejmě snižuje náklady na rehabilitační pracovníky nebo částečně třeba, nebo to zlepšuje, řekněme, ten vývoj prognózu třeba na nějaké nemoci, například v té oblasti logopedie, v oblasti Afa slovníku, po té mozkové mrtvici. No a samozřejmě my i svým způsobem učíme neziskové organizace, se kterými přicházíme vlastně nejvíce do styku, že nezisk neznamená, jak já říkám, třít bídu s nouzí, oni musí být taky udržitelní, musí být ekonomicky udržitelní, musí svým způsobem myslet jako každý jiný, nebo pomáhají, ale musí sami na sebe vydělat, nemohou spoléhat jenom na dotace, musí mít nějakého partnera, nemusí se těch partnerů bát, nemusí se bát byznysu, že by si zkazili jméno, můžou si udělat rešerši, to není nic těžkého, nemusí se bát kontaktu se státní správou, ona je ráda uvítá, protože přináší něco zajímavého na trh, zase pro jejich cílovou skupinu. To znamená, řekněme, tenhle ekosystém těch sociálních inovací se z mého pohledu neuvěřitelným způsobem změnil a v tuhle tu chvilku opravdu mám pocit, že ve velké míře táhnou za jeden provaz, ať je to ten byznys, anebo i ta státní správa.
Lucie Kroftová
A když takhle učíte sociální startupy tomu byznysovému myšlení, jaké obavy nebo překážky ještě stále nejvíc cítíte? Kde je prostor pro zlepšení?
Jan Fencl
Obecně pro to zlepšení je to určitě za prvé mít tam, řekněme, nějaký ten profesionální přístup. Ono je samozřejmě strašně důležité mít srdce na dlani, dělat to s tím srdíčkem, ty aktivity, ale současně opravdu zapotřebí si uvědomit, že je zapotřebí platit složenky, že je zapotřebí zaplatit těm našim lidem v tom nezisku, pokud to není vyloženě nějaká dobrovolnická práce, což je samozřejmě fajn, ale naučit je právě to, že by se neměli bát do toho nechat proniknout tu ekonomiku, například v rámci dobrovolnictví. To dělá třeba i Vodafone, kde děláme hodně věcí, co se toho týká, podporujeme naše zaměstnance v dobrovolnictví a říkáme, to nejlepší dobrovolnictví, co můžete udělat, je to expertní, protože pro neziskovku si zaplatit, řekněme vývojáře, zaplatit si ekonoma, zaplatit si někoho, kdo vám zkontroluje účetnictví, zaplatit si třeba marketéra nebo nastavit si PR nebo komunikaci toho vašeho projektu, aby se to vůbec dostalo mezi lidi. To je vlastně to nejdražší, za co případně ty neziskovky mají problém zaplatit, takže říkáme, ano, nebojte se expertního dobrovolnictví, pokud vám někdo nabízí, pokud vám někdo nabízí, že vám natře plot ve vaší neziskovce, je to fajn, ale spíš jděte po té radě. No a samozřejmě se snažíme jim ukázat, jak se to dá dělat, to znamená nastavit si třeba nějaký řekněme byznys plán i pro tu neziskovku, co my budeme v tom roce dělat, nastavit si komunikační plán, řeknu neziskovka, která se třeba zaměřuje na mozkové mrtvice, tak si řekněme, tak třeba já jim řeknu plácnu, myslím, že 15. března nebo kdy to je, nebo 15. května je den mozkové mrtvice nebo poškození mozku, tak k tomu pojďme vytvořit komunikační kampaň, na to slyší novináři, slyší na to média a samozřejmě budou slyšet na to, že existuje nějaká aplikace, která těm lidem pomáhá. To znamená učíme v tomhle směru jim zlepšit tyhle ty věci, o kterých třeba si myslíš, že můžou být marginální, ale my víme, že ne. Pokud o vašem projektu neví cílová skupina, nebude se používat projekt, nezaplatí se projekt a ten super nápad nakonec končí v propadlišti dějin. Takže to my se snažíme jim možná ukázat.
Lucie Kroftová
A nějaké konkrétní tipy, jak pracovat na té technologické osvětě pro tu cílovou skupinu?
Jan Fencl
Je to hodně to, co dělá sama Nadace Vodafone. Je to o tom, že my samozřejmě podporujeme ten vývoj, provoz těch aplikací anebo řekněme i obecně třeba vzdělávání seniorů i využívání digitálních technologií. To se jmenuje Digitální odysea, protože spousta těch aplikací je určená i jim, když oni nebudou umět ovládat chytrý mobil nebo tablet, tak samozřejmě si těžko přes mobil objednají schůzku k lékaři a tak dále. Takže ono je to všechno pospojováno dohromady. Ale ty technologie se snažíme ukázat v tom směru, že zaprvé je tam neuvěřitelný vývoj. Můžete, pokud vy sledujete, co se děje obecně v oblasti technologií, tak máte nějakou šanci zachytit, že pro tu vaši cílovou skupinu je nová aplikace pro děti s cystickou fibrózou, ale dost často tam chybí ty lidi, kteří by tohle opravdu sledovali, dělali rešerše.
Takže Nadace Vodafone – jedním z těch velkých úkolů je právě chodit na různé konference, dělat opravdu networking s byznysem, se státní sférou, ukazovat, že ty technologie tady jsou. A je to jedna z velkých činností, o které se třeba málo ví, tato činnost v tom ekosystému sociálních inovací, navazovat partnerství nejen jako Nadace Vodafone, ale naopak pro ty naše projekty. My tam jdeme vlastně s tím, že my víme o tom projektu, že je životaschopný, že Nadace Vodafone je schopná se za něj postavit, proto si ho třeba vybrala, proto, když to řeknu, za něj i kope. Dává tam známku kvality. My bychom rozhodně nepropagovali něco, co nefunguje, nebo něco, co by mohlo být nějakým způsobem rizikové. To opravdu si Nadace, i z pohledu reputace si nemůže dovolit. A samozřejmě, pokud my někam jako Nadace Vodafone přijdeme a bavíme se o těch aplikacích nebo řešení ve virtuální realitě, tak ten protějšek má určitou jistotu, jestli nám to Nadace Vodafone ukazuje, tak by to asi nemuselo být vůbec špatné, naopak mohlo by nám to pomoci.
Lucie Kroftová
Nadace Vodafone, Vy v rámci Nadace Vodafone, jste vlastně jedním z hlavních partnerů i konference INSPO, která je právě o technologiích pro lidi se specifickými potřebami. Řekněte nám něco víc o této iniciativě.
Jan Fencl
Ta iniciativě je úžasná v tom, že je neuvěřitelná. Mám pocit, že je to snad 20 let, možná i víc. Každopádně to vzniklo právě z toho důvodu, že i sama cílová skupina neznala, co všechno existuje. Je problém někdy najít správná slova a dělat rešerši ve standardních vyhledávačích jako je třeba Google a tak dále. Na druhou stranu teď už existuje umělá inteligence a spoustu věcí jste schopní si vlastně dohledat. A když to před těmi 20 lety začalo, tak ta konference byla o tom ukázat lidem, a není to jen o samotné cílové skupině, nějakého člověka s obtížemi, postižením, ale ukázat to i neziskovým organizacím, které jsou zaměřené na nevidomé, neslyšící, to, že něco takového existuje. Aby si to vyzkoušeli, aby se toho nebáli, že spousta těch věcí je zdarma, a přitom to můžete mít v mobilu, můžete trénovat každý den nebo v tabletu, že spousta těch věcí opravdu dokáže pomoci třeba v té fázi mezi rehabilitací a než zase se dostanu k rehabilitačnímu pracovníku, tak můžu něco doma procvičovat a můžu to procvičovat sám, nebo rodina se mnou může procvičovat. A všechny tyhle věci byly součástí té konference a jsou součástí. Je tam odborný panel přednášek na různá témata, jsou tam zváni hosté ze zahraničí, protože je důležité se i koukat na to, co existuje v zahraničí. A pak je tam řada menších workshopů, je tam i výstavní část, kde si lidé mohou vyzkoušet, jak to funguje, může to být pro ně zajímavé, nemůže to být pro ně zajímavé. Těch technologií je tam neuvěřitelně, není tam jen Nadace Vodafone, která je tam s těmi svými projekty, které podpořila, ale je tam neuvěřitelné množství od akademické sféry po neziskové organizace, začínající startupy, firmy, které se tomu věnují dlouhodobě. A myslím si, že je na jednom místě krásně vidět, jak jde svět technologií kupředu. Vzpomeňme si, kdy naposled byla tlačítka, mobily s tlačítky, najednou byly chytré mobily, najednou tablety, najednou je virtuální realita, rozšířená realita. A běží to strašně dál a těch technologií je neuvěřitelné množství a dokáže to lidem pomoci nejen v každodenním životě, v tom hobby nebo v cestování, ale dokáže to právě pomáhat i v zaměstnání, protože spousta aplikací funguje na principu, že vám to může pomoci v každodenním životě i v zaměstnání. To znamená, nebojme se toho, že něco je jenom pro zábavu, něco je pro práci. My vždycky říkáme, nevymýšlejte kolo, koukněte se na to, jak to kolo se dá znova použít jinak. A pokud vy se na to podíváte a nebojíte se toho, tak najednou zjistíte, že jedna aplikace, která je určená pro cystickou fibrózu tak najednou může být zajímavá pro třeba děti s astmatem. Je to zase něco jinačího, ale furt se bavíme o plicích. A tyhle věci, pokud ti lidé dokáží spolupracovat, kooperovat, tak to neuvěřitelně posílí, jak ty samé vývojáře, ty aplikace, tak samozřejmě to neuvěřitelným způsobem pomáhá té cílové skupiny.
Lucie Kroftová
A co se týče těch trendů právě v technologiích, když jde o internet věcí, 5G, virtuální realitu, je něco, co Vás fakt zaujalo v poslední době?
Jan Fencl
Já právě v tomhle směru mám strašně rád technologie, které dokážou opravdu pomáhat lidem, ať už s nějakými obtížemi nebo vyloženě pomáhají třeba zachraňovat životy, jako je to aplikace Záchranka nebo aplikace Bright Sky nebo Echo, a využívat ty technologie dál. Spousta aplikací vznikla třeba před 8-9 lety, ale je zapotřebí sledovat i ty vývojáře, jak se to mění, že existují třeba 5G sítě, které mají nejen tu výhodu, že si rychleji stáhnete nějaké video nebo zahrajete hru, ale mají neuvěřitelnou výhodu v tom, že je velice nízká latence, zpoždění signálu. To znamená, když my spolu mluvíme přes 5G síť přes mobil, tak tam není prodleva, kdy já něco řeknu: „Dobrý den, Lucko, jak se máte?“ A vy to slyšíte hned a jste schopná odpovědět mi zpátky. Pokud je tam latence, na bývalých sítích, těch pomalejších, tak řeknu: „Dobrý den, Lucko, jak se máte?“ A chviličku trvá, než vy to slyšíte a vrátíte mi to zpátky. Tyhle technologie se dají využít i pro lidi, kteří mají nějaké specifické potíže, nebo specifické obtíže, v tom směru, já to řeknu, ale kdyby se to nevešlo, jak to pak vyškrtnete. Úžasný příklad, když jsme se snažili ukázat ve Vodafone, na co jsou sítě 5G. A spousta lidí v té době, když to tady ještě bylo, tak říkala, no, tak to bude pro ty lidi, co hrají hry a stahují si filmy, bude to pro ně rychlé. Spousta lidí pak říkala, no to budou padat ptáci z nebe, protože to je šílený signál. Nic takového samozřejmě není. A v té době se vymýšlelo, jak ukázat lidem, k čemu to může být, i těm lidem, kteří mají speciální potíže.
Konkrétně to byl příklad z Německa, vytvořila Nadace Vodafone úžasný spot. Bylo to o nevidomé lyžařce, závodnici, která jezdí sjezd. A tam, nevím, jestli to víte, u těch lyžařů je to tak, že oni mají traséra, který jede před nimi a oni podle toho, jak ten lyžař slyší, případně mu říká hop hop, tak jde za ním v těch brankách. Je to šílený fofr. Nechápu, jak to ti nevidomí lyžaři dokážou, že podle sluchu trefují, nebo se z toho šíleného kopce řítí, co my bychom se báli s otevřenými očima. A takhle to funguje. Je tam trasér. No a ty sítě 5G, tím, že tam nemají zpoždění, tak mají výhodu v tom, že jste schopni podávat pokyny na dálku přes ten 5G signál. Takže ten use case, ten příklad byl o tom, že ta lyžařka už nemá trasérku, má helmu, na helmě má GoPro kameru, která je propojená 5G signálem s trasérkou, ta sedí v místnosti na svahu, tam, kde bývají normálně novináři, vidí na svah a vlastně jí pokyny dává do sluchátek, tak, jak vidí, že se blíží k té brance. A vlastně díky tomu vy můžete ukázat, že 5G sítě opravdu nejen, že jsou na to, že můžete si stahovat obrázky, nebo že se používají ve firmách pro ovládání robotů v reálném čase, ale že to vlastně může být pro zlepšení kvality života třeba handicapovaným osobám nebo ve sportu, v parasportu a tak dále. To znamená, technologie jsou neuvěřitelný v tomto směru a dokáží se posouvat, tak to bylo k síti 5G.
Pak mám rád internet věcí, to je, že ovládáte na dálku nějakou krabičku, anebo pak shodou okolností, dobře jste se zeptala, Lucie, mám tady brýle ve virtuální realitě, které jsou samozřejmě neuvěřitelným způsobem báječné zase pro hry, pro nějaké akce v tomto směru. Na druhou stranu dá se právě do toho implementovat řada aplikací, které dokáží pomáhat. My právě v Nadaci Vodafone jsme měli v Laboratoři projekt, který se jmenuje VR Vitalis, což jsou rehabilitace ve virtuální realitě na horní a dolní končetiny a současně tam je modul pro vozíčkáře. Modul pro vozíčkáře je udělaný tak, že to je procházka v parku animovaná a když se vozíčkář podívá dolů na svoje nohy, v tom filmu dalo by se říct, tak se mu ty nohy rozejdou. A není to proto, abyste toho vozíčkáře naštvala ještě víc, že nechodí. Ale je to z toho důvodu, že pokud se kouká na ty chodící nohy, tak ten mozek, jsou tam takzvané zrcadlové neurony, začíná vnímat to, že mu jdou nohy a mozek vlastně řekne, když mi jdou nohy, tak to znamená, že by mě přece nemohly bolet záda, co bolí každého vozíčkáře. A mozek posílá signál do páteře, do té části, aby mě nebolela záda. Takže tahle procházka v parku slouží ne na odbourání bolesti páteře pro vozíčkáře, ale současně tím, že posiluje vlastně zrcadlové neurony v mozku, tak současně to pomáhá tam, kde je zapotřebí ještě cvičit, to znamená, ta mícha není úplně přerušená, tak mozek dostává signály skrz řekněme platformu VR, přes tu virtuální realitu. Ony ještě existují jiné formy, kdy jsou cvičící vlastně vozíčkáři v takových strojích a ty stroje za ně hýbou nohama, aby tam zase probíhaly ty vzruchy do toho mozku, tak to je třeba využívání virtuální reality pro takovou věc. Toho využívání je neuvěřitelné množství, lázně to využívají, vlastně rehabilitace se vytváří ve spolupráci s Lázněmi Darkov. To není tak, že by někdo přišel od stolu a večer řekl: „Ježíš, já bych udělal rehabilitace ve virtuální realitě.“ Byla to paní a je, jmenuje se Jana Trdá, která vždycky využívala tu virtuální realitu pro aplikace na takzvaný VR testing. To se třeba používá v HRu, když potřebujete zjistit, jak ten člověk třeba bude šikovný, manuální na nějakou věc. Má brýle a tam testuje, jestli pozná kolečko, čtvereček a jestli je schopný správně zastrčit, jestli má správnou reaktivní činnost, jestli má správně kognitivní funkce a hodí se na tu pozici. To znamená, byl to vlastně testing pro opravdu tvrdý byznys. A Jana si jeden den řekla, já bych se chtěla dát do něčeho, co bude mít ještě větší smysl než ten testing, protože samozřejmě to pomáhá, to je super. A řekla, já bych chtěla zkusit rehabilitace. A ona je opravdu strašně činorodá a prostě našla kontakty, ať už to bylo přes nemocnici v Ostravě, pak Lázně Darkov a tak dále. A začala vytvářet na základě požadavků rehabilitačních pracovníků a fyzioterapeutů programy pro ně. To znamená, aby to nějak vypadalo, aby tam byla ta funkcionalita přesná, abyste si to mohli nastavit k tomu konkrétnímu člověku, který bude cvičit, že má nějakou třeba omezenou hybnost třeba ramene a tak dále. A ona vytvořila tyhle rehabilitace a moduly, když k nám přišla do Laboratoře, tak měla čtyři v takovém nějakém pilotním projektu, když od nás odcházela, za ten půl rok, jich měla deset. Pak sehnala investory, sehnala partnery, a tak v dnešní době, to mají velké řetězce nemocnic, rehabilitační centra, mají to fyzioterapeuti a je to úžasná věc, to znamená nebát se technologií a někdy na druhou stranu, pokud já třeba nějaké to postižení mám, nebát se googlit a nebát se dát to třeba do Chatu GPT a zkusit si říct, hele neexistuje aplikace pro mě, pro lidi třeba řeknu po mozkový mrtvici nebo lidi s nějakým omezením.
Lucie Kroftová
Já jsem se právě chtěla zeptat, jestli vnímáte, co jako společnost, nebo právě třeba jako jednotlivci, můžeme dělat proto, aby fakticky ty technologie mohly bourat ty bariéry.
Jan Fencl
Já si myslím, to první je nebát se toho. Je to něco podobného, co my učíme v Digitální Odysee seniory. Nebojte se, tomu debilovi vy nemůžete ublížit ani tomu tabletu. Je to stejné jak ten tlačítkový. To znamená překonat ten strach, že něco s tou technologií můžu udělat špatně. Nemůžu, vždycky se to dá restartovat nebo nahrát znovu. Takže první věc, nebát se. Druhá věc, nebát se používat nové věci. Nové věci jsou tady, jestli dřív neexistoval penicilín a dneska ho používáme v nadměrný míře. A nikdo se tomu nediví, možná předtím byly problémy nebo s očkováním.. Prostě to běží dál. Myslím si, že je fajn, pokud máme někoho v rodině a víme, že je starší nebo neumí přesně nacházet ta správná slova pro to vyhledávání. Zkusit to za něj vyhledat. Mám vnuka, mám někoho, kdo mi s tím může pomoci. Takže zajímat se o toho svého blízkého v tom, že si řeknu, jasně, já tě vozím na rehabilitace jenom jednou za měsíc, dřív se tam stejně dostaneme. Vozím tě tady 100 kilometrů do města, neexistuje něco, co bych s tím rodičem, prarodičem mohl trénovat? Má tu mozkovou mrtvici, oni mi říkají, ať procvičuje nějaké kartičky. Přitom už existuje aplikace, ze které logopedi potom vědí, co mu šlo a co mu nešlo. To znamená trénovat. Tyhle věci můžeme udělat my všichni. Zajímat se o naše blízké, zajímat se o to, jestli jim můžu pomoci i jinak než tak, že mu doma uklidím nebo že ho dovezu k lékaři. A zkusit něco podobného najít. A musím říct, že pokud se na nás lidi obrátí, na Nadaci Vodafone, tak za ty roky jsme opravdu schopni najít většinou nějaké konkrétní spojení. Ať už buď to na aplikaci anebo na relevantní organizaci, která je taková, že se nebojí používat klasické, osvědčené metody, ale nebojí se i toho moderna. To znamená, my takhle vždycky vyzýváme lidi na těch seminářích, konferencích. Pokud víte, že něco potřebujete, zkuste nám napsat, zavolejte, my zkusíme najít pro vás někoho relevantního, kdo vám dokáže pomoci, nebo možná aspoň si to budete moci vyzkoušet v tom směru, jestli to bude pro vás relevantní pro ten daný stav.
Lucie Kroftová
A co byste poradil někomu, kdo třeba má nápad na nějaké technologické řešení, ale nemá k tomu XY věcí?
Jan Fencl
Jasně, tak já za prvý zase říkám, nevytváříme kolo. Takže úplně první věc je, že když mě něco napadne a řeknu si třeba, vezmu si VozejkMap a řeknu si, tak já jsem teďka vymyslel, že by bylo fajn, aby ti vozíčkáři se dostali z bodu A do bodu B. Tak první je, než se úplně nadchnu z toho, že jsem našel zlatý vejce, tak je to, že začnu zase googlovat, Chat GPT, hele, neexistuje už nějaká aplikace v Čechách pro vozíčkáře, aby se dostali – nějaká mapa, nebo něco. Asi mu to ukáže a řekne si, takže už to nemusím vymýšlet, ale kouknu se na to, jestli by se do toho nehodila ještě nějaká zajímavost, to znamená můžu se kouknout, že tam může být ne z bodu A do bodu B, ale můžu do toho zkusit ještě zakomponovat něco typu, já nevím, možná nějakou dopravu, víc zmapovat, třeba bezbariérová vozidla, nebo zadat tam i to, že třeba, já nevím, existuje v Praze služba bezbariérová doprava, tak pojďme to někam do toho dát, je to informace relevantní, pojďme ji tam dát. Takže těchto věcí může být víc, to znamená kouknout, jestli něco neexistuje, pak se kouknout, jestli něco neexistuje v zahraničí, protože mnohem levnější je případně domluvit se se zahraničím, jestli by nešlo tu aplikaci nějakým způsobem částečně koupit třeba nějakou licencí, je možný, že vám to dají zadarmo, pokud vy uděláte to, že si do toho dáte zaplatíte český obsah na český reálie a tak dále. No a pokud se už nedostaneme až takhle dál, nebo prostě řeknu, nikde to neexistuje, tak pak je několik možností, buď třeba oslovit tu konkrétní organizaci, zase najít organizaci, která někomu pomáhá, anebo můžou oslovit přímo i nás, Nadaci Vodafone. My, když teď nemáme otevřenou Laboratoř, tak stále tam máme otevřené možnosti s námi konzultovat vaše projekty. Je to takový trošku zkrácený mentoring, ale dost často to bývá i několik hodin. Původní zkouška vypadá, že to odbydeme za půl hodinky, pak se zapovídáme, zkoušíme najít opravdu řešení, takže je to takový mentoring online, případně se jsme schopni se potkat a jim poradit v tom směru, hele, je to dobrý nápad, nebo je to nápad, který nemá třeba z našeho pohledu funkci, protože už existuje, pokud si to ten člověk nenajde, jak to zkusíme najít, i my samozřejmě za něj, anebo řekneme, hele, tohle má nějaký význam, ale aktuálně tě nemůžeme do té Laboratoře z nějakých důvodů vzít a nemá cenu na nás čekat, tak se snažíme najít případně nějaké akcelerátory, které by to mohlo zajímat, byť jiné akcelerátory jsou trošku problematické, oni za tím hledají byznys. Laboratoř má tu výhodu, že my z toho žádný byznys nehledáme, my hledáme jenom to, aby to bylo ekonomicky udržitelné. Což je trošičku něco jiného než to, že v těch jiných akcelerátorech je to o tom, že oni pak chtějí třeba ty, co to mají akcelerátor, chtějí do toho jít třeba nějak finančně investovat a tak dále, takže ne všechno, co je v začátku, by podpořili.
Takže to znamená, jsou tam, jak říkám, několik cest, nejdřív se kouknu, jestli něco takového neexistuje, najít případně organizaci, pak případně najít nás jako Nadaci Vodafone, jsme schopni jim třeba poradit a navázat ty kontakty.
Lucie Kroftová
Já vám, Honzo, strašně moc děkuju. Dnešním hostem byl Jan Fencl, programový manažer Nadace Vodafone a slyšeli jsme neskutečné množství inspirace, a to nejen ohledně konference INSPO, ale třeba právě i o tom, abychom se hlavně nebáli anebo o tom, jak je strašně důležité mít a navazovat partnerství a vlastně z toho těžit. Honzo, ještě jednou strašně vám děkuji za to, že jste dneska dorazil.
Jan Fencl
Já, Lucie, moc děkuji za pozvání a všem ostatním, ať se daří. Děkuju.
