Poslechněte si rozhovor Lucie Kroftové s dvojicí hostů ze Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. S HR manažerkou Veronikou Švecovou a Zbyňkem Švehlou, který je nejen ambasadorem programu VZPoura úrazům, ale také úspěšným sportovcem a spoluautorem knihy Vozíčkov.
Společně mluvili o tom, proč se nebojí bourat stereotypy, co znamená být zaměstnavatelem s otevřenou myslí a jaké kroky vedou k férovému přístupu k lidem s postižením.
Dozvíte se:
- Jak funguje Handicap program ve VZP
- Co může přinést zaměstnávání lidí s postižením
- Proč autenticita, otevřená komunikace a respekt tvoří základ každého funkčního pracovního vztahu
Doporučené odkazy k tématu:
- VZPoura úrazům – VZP ČR
- Pro handicapované – Zdravá kariéra
- Vozíčkov – interaktivní kniha o světě lidí na vozíku
Textový přepis rozhovoru
Lucie Kroftová
Jmenuji se Lucie Kroftová a vítám vás u dalšího, již čtvrtého dílu podcastu Kariéra bez bariér. A dnes zde vítám rovnou dva hosty. Veroniku Švecovou, vedoucí personálního oddělení ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde se podílí na inkluzivní personální politice. Veroniko, dobrý den.
Veronika Švecová
Dobrý den.
Lucie Kroftová
A Zbyňka Švehlu, ambasadora projektu Vzpoura úrazům, aktivního sportovce, mentora a lektora, který aktivně pomáhá bourat bariéry v myšlení lidí ohledně života s handicapem. Zbyňku, vítejte u nás.
Zbyněk Švehla
Dobrý den.
Lucie Kroftová
Začnu u dámy, zeptám se, Veroniko, nejdříve Vás. Vy, v rámci VZP, působíte v HR. Řekněte nám, co konkrétně se skrývá za Vaší rolí i ve vztahu právě k zaměstnávání lidí s postižením.
Veronika Švecová
V takovéto otázce bych se na to asi koukala spíše obecně. Rolí HR jako takového, protože základním principem je péče o lidi. Je to nějaká podpora, takže i ve vztahu k osobám zdravotně znevýhodněným se snažíme podpořit jak ty lidi, tak i VZP jako zaměstnavatele, aby přistupoval trošičku jinak a aby uměl tady s těmi lidmi pracovat, abychom zvyšovali povědomí, komunikovali a zaměřovali se na všechny aspekty, které jsou s tím spojené.
Lucie Kroftová
Koukala jsem se, že řídíte program nebo máte program Handicap program, který podporuje právě zaměstnávání lidí s postižením. Jak to funguje v praxi?
Veronika Švecová
Handicap program v praxi funguje už dlouhou dobu a funguje tak, že se snažíme přiblížit osobám se zdravotním znevýhodněním práci u nás, aby věděli, co by je a při spolupráci s námi mohlo potkat na různých pozicích, tak ale pomáháme našim manažerům, aby věděli, že práce s osobami zdravotně znevýhodněnými je práce jako s jakýmikoliv jinými zaměstnanci. Je to o tom vyzkoušet si to, vyzkoušet si to vzájemně a říct si, ano tohle má smysl a je to to, co bych teď chtěla dělat, VZP pro mě zaměstnavatelem anebo taky ne.
Lucie Kroftová
Kolik přibližně tak lidí prochází tímto programem?
Veronika Švecová
Program může být až roční a s tím, že někdy je kratší, někdy dosáhne té plné délky a záleží právě na tom, kdy si řekneme ano je to to ono a záleží samozřejmě i na tom, aby se nám uvolnilo místo pro osobu tedy v tom programu a mohla k nám přejít potom na hlavní pracovní poměr, ale jinak tím programem nejde úplně specificky říct, že bychom měli vyčleněný nějaký konkrétní počet pro danou chvíli, kolik lidí v tom programu je zahrnuto, záleží na situaci, záleží na zájmu ze strany uchazečů a záleží samozřejmě i na tom, jaké máme možnosti potom interního uplatnění pro tady ty osoby. Co se ale celkových nějakých čísel týká, tak tady tím programem prošlo už přes 300 lidí a přibližně necelá třetina potom jich u nás zůstala.
Lucie Kroftová
To je perfektní, tak to se dobře poslouchá. A kolik teda říkáte, že třetina lidí přibližně u vás zůstala? Počítám s tím, že někdo tam pracuje nadále, někdo možná si našel nějaké uplatnění někde jinde. Kolik zaměstnanců momentálně vlastně celkově i se zdravotním postižením pracuje ve všeobecné zdravotní pojišťovně?
Veronika Švecová
Co se týká celkového počtu, tak je to celkem vysoké číslo. Máme něco přes 5 % zaměstnanců, kteří mají nějakou formu zdravotního znevýhodnění, což při počtu 3 700 zaměstnanců je opravdu hodně. A co se tady toho vůbec pojetí týká, tak je to prostě věc, na kterou se opravdu zaměřujeme, protože je potřeba se na ní zaměřit.
Lucie Kroftová
No tak to gratuluju a jste přesně člověk, který ho tady potřebujeme fakt ještě dále vyzpovídat s tím, jak to děláte, protože to je přesně ten příklad dobré praxe. Já se teď zeptám vás Zbyňku. Váš životní příběh je víc než inspirativní. Tak jestli byste ho našim posluchačům mohl trochu přiblížit?
Zbyněk Švehla
Životní příběh?
Lucie Kroftová
Zkuste ve zkratce.
Zbyněk Švehla
Ve zkratce, tak jsem studoval na vysoké škole, než jsem tam začal studovat ekonomii, tak předtím se mi stál úraz. Spadl jsem z kola a poranil jsem si páteř a vlastně od 19 let sedím na vozíku, s trvalým tělesným postižením. Školu jsem vystudoval na vozíčku, bylo to v 90. letech, takže byla to doba taková trošku jako punková a ve škole byly ještě schody a ten přístup byl vlastně zcela jiný. A pak jsem hledal uplatnění, které jsem nalezl v jedné korporaci, ve které jsem pracoval asi 10 let a po těch 10 letech nějaké intenzivní práce na plném úvazku jsem se rozhodl maličko si ulevit a jsem moc rád, že jsem mohl začít pracovat pro všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
Lucie Kroftová
My se určitě ještě dostaneme k tomu, jakou roli tam momentálně plníte, ale já bych ještě mezitím, než se k tomu dostaneme, ráda motivovala naše posluchače. Kdyby chtěli ještě o Vašem příběhu víc vědět, tak tady je doopravdy unikátní knížka, jmenuje se Vozíčkov a je to, jak se tady píše, interaktivní kniha o světě lidí na vozíku. Čte se jedním dechem, a přitom se s ní dá strávit spousta času, protože s tím, jak je interaktivní, tak vážně se tam dají zkoušet různý věci. Vyloženě doporučujeme i pro děti, ale já si myslím, že je skvělá i pro dospělé. A mimo jiné se tam dozvíte, že tady Zbyněk i zvládl Ironmana. Zbyňku, na co jste pyšnější? Na Ironmana nebo právě na tuto knížku?
Zbyněk Švehla
Jsou dvě spojené nádoby, jak ta knížka, tak ten Ironman. Můj život je spojený se sportem, v podstatě i díky tomu sportu jsem skončil na tom vozíčku. A myslím si, že bez nějaké potřeby vyprávět nebo potřeby nějak vytvářet nějaký svůj obraz, bych v určitém věku ani nebyl tak motivovaný dělat tak náročný sport a mít takové sny, jako dokončit třeba hawajského Ironmana. No a zároveň to, že jsem napsal tu knihu, tak to pro mě byla ohromná příležitost i z toho hlediska ne přímo profesního, ale zase z nějaké možnosti vyzkoušet si nějakou kreativní tvořivou práci. A ona v podstatě kniha hodně zrcadlí to, čemu se nyní věnuji. A to je moje tedy angažmá na projektu Vzpoury úrazů v rámci projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Lucie Kroftová
Řekněte nám o nich víc.
Zbyněk Švehla
Společně s týmem dalších sedmi handicapovaných kolegů navštěvujeme základní a střední školy a říkáme studentům, sdělujeme studentům, že je velmi snadné způsobit si nějaký úraz, který má a může mít trvalé následky a že tak, jak je snadné si ten úraz způsobit, tak mnohdy není vůbec snadné se znova postavit zpátky na vlastní nohy. Ale samozřejmě v rámci těch besed neakcentujeme pouze ten preventivní prvek toho sdělení, ale je tam hodně i té motivace a toho sdělení, že před nás život klade nějaké překážky, ať už jsme v jakémkoliv věku, v jakékoliv sociální skupině a v jakýchkoliv podmínkách. A my jsme prostě od toho, abychom ty překážky překonávali nebo obcházeli, nebo na ně třeba tolik nehleděli.
Lucie Kroftová
Hledat řešení.
Zbyněk Švehla
Přesně tak.
Lucie Kroftová
Veroniko, vy jste zmínila v rámci Handicap programu, že vlastně necílí jenom na případné uchazeče o práci, kteří mají nějaký zdravotní handicap, ale že míří i na manažery. Jak reagují na takový program? Na co se ptají?
Veronika Švecová
Reagují v celku dobře, protože je to pro ně další možnost vyzkoušet si něco nového, trošku zdiverzifikovat týmy, podívat se na tu práci z jiného úhlu pohledu a možná se i podívat trošku jinak na lidi se zdravotním znevýhodněním, protože mohou mít nějakou utkvělou představu, která je jiná, než je potom realita. Samozřejmě, že se setkáte s manažerem, který si třeba není jistý, takže ho musíte podpořit trošku více, musíte vysvětlovat, ale tu nejistotu právě můžete postupně odbourávat tou vlastní zkušeností, kterou tady ten program vlastně zajistí pro toho daného člověka.
Lucie Kroftová
Ale máte tu zkušenost, že nějaký stud, nějaké obavy mohou být tam bývají?
Veronika Švecová
Tématika, se kterou seznamuje Vzpoura úrazů, tak je hodně u toho jádra třeba i nějakého fyzického tělesného postižení. Co se týká vůbec toho zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, tak nemůžeme na to nahlížet pouze jako na osoby s nějakým tělesním znevýhodněním, ale jsou to lidé po rakovině, jsou to lidé s roztroušenou sklerózou. Ta škála je opravdu široká, a to omezení u těch lidí je různé. Takže i tomu se potom musíme přizpůsobit.
Lucie Kroftová
Vnímáte třeba nějakou konkrétní, když ona to je přesně právě pro to, co jste teď vyjmenovala, pro tu škálu, asi možná složité to úplně identifikovat, ale tu danou přidanou hodnotu, když spolupracujete i s lidmi s handicapem, nebo ještě to něco, co třeba možná ani nevnímáte.
Veronika Švecová
Je tam vždycky přidaná hodnota a je to právě ten jiný pohled na věc. A když si představíte třeba naše klientská pracoviště, tak my se potřebujeme třeba podívat i na to, když k nám jdou lidé s nějakým zdravotním znevýhodněním jako naši klienti, naši pojištěnci, tak my se jim musíme taky trošičku přizpůsobit. A díky našim zaměstnancům, kteří mají třeba nějaké zdravotní znevýhodnění, my i na toto koukáme z jiného uhlu pohledu, na to, jak vůbec postavit webové stránky a tak podobně. Takže tady ta pestrost je tam velmi široká. A jinak k těm lidem musíte vždycky přistoupit, tak, že je to další zaměstnanec, je to prostě další člen toho týmu a každý člen týmu má nějaké životní zkušenosti a ty potom propíše do toho, co ho čeká v budoucnu. A tam už je to potom bez ohledu na to, jestli je tam zdravotní znevýhodnění nebo ne.
Lucie Kroftová
Zbyňku, vy když jste se hlásil do VZP, oslovili vás? Nebo jste taky šel přes Handicap program? Nebo vy už jste měl zkušenost sám? Vy jste to říkal, že jste předtím byl v korporaci.
Zbyněk Švehla
Já jsem nešel přes Handicap program. Pro mě to byla šťastná souhra nějakých okolností, protože já jsem opravdu po těch 9-10 letech nějaké korporátní práce, řekněme v té ekonomii nebo v té oblasti, kterou jsem vystudoval, tak jsem byl značně vyhořelý, a i se změnily určité životní okolnosti. Narodili se nám děti a zkrátka člověk hledal změnu a tohle byla změna, která v té chvíli jsem samozřejmě nemohl čekat, že to bude věc takhle dlouhodobá, že zůstanu ve VZP na projektu více jak 9 let a že z toho třeba vznikne kniha a že to bude práce, která mě naplňuje a která mi dává smysl.
Vlastně ono to je hodně i o tom, že vy si musíte říct, že máte tu potřebu. Že vy si musíte přiznat, že máte nějaký specifikum a každý ho má. A teď když jsem třeba hovořil o té svojí změně, která byla prostě zásadní, že opustil jsem zaměstnání, které bylo prestižní, které bylo ekonomicky výhodné, ale bylo to těžké udělat to rozhodnutí, ale rozhodně je dobře, že jsem ho udělal a bylo to o tom, že si člověk řekl, tak tady mám nějaké specifické priority, mám nějaké specifické potřeby a nemusím za každou cenu, když mám handicap, tak nemusím za každou cenu plnit nějakou úlohu, o které si myslím, že to je ta úloha, kterou ten zaměstnavatel ode mě očekává.
Já si to možná můžu myslet jenom falešně. Je to nějaká představa, kterou já mám, že bych měl vykonávat nějakou činnost s nějakým nasazením, prostě s nějakým výkonem, s nějakým výstupem a tohle si myslím, že je podstatný pro každého člověka, který hledá nebo chce mít nějaký trvale udržitelný smysluplný zaměstnání, aby vyloženě jenom nesetrvával v nějakém obrazu toho, jak si myslí, že by měl…
Lucie Kroftová
Nějaké očekávání, které vlastně může být liché jak pro něj, tak i pro toho zaměstnavatele.
Zbyněk Švehla
Ale jasně, ale ten zaměstnanec si musí říct a musí přijít a potom teprve jsou ty uši těch manažerů, který tohle musí slyšet nebo pochopit nebo se jim to bude muset nějak vysvětlit přednést, procítit.
Lucie Kroftová
Takže přesně, my musíme být upřímní sami k sobě, co chceme, nejlíp autenticky, protože stejně pak jinak nebudeme spokojení. A pak to musíme komunikovat.
Zbyněk Švehla
Jo, protože pak budu jezdit po firmě a budu se bát říkat lidem, já jsem na vozíku, já nemůžu, podívejte se, já fakt nemůžu 10 hodin denně sedět, no jako můžu, ale bude to mít takový dopad, že za 5 let budu někde celý rok ležet. Ale jako tohle musí, podle mě, říct ten zaměstnanec.
Lucie Kroftová
Souhlasím. A zase nehledě na to, jestli má handicap, nebo jestli má děti, nebo jestli chce udělat nějakou životní změnu, já si myslím, že tohle to je strašně důležité si vždycky uvědomit, že to je nehledě na to, jestli mám zdravotní handicap, tak musím říkat to, co chci.
Veronika Švecová
Ono potom je i nějaká linie toho, co vlastně chci a co potřebuji a uvědomit si to, co potřebuju. Protože spousta lidí to hledá velmi dlouho, aby si určili, co je vlastně to, co je tím jeho cílem, to, co chce dělat, co to má obnášet, co to má splňovat. Je potřeba prostě si to vyzkoušet.
Lucie Kroftová
Veroniko, stává se vám ve VZP, že třeba máte právě toho manažera, který přijde a já vyloženě chci člověka s handicapem nebo jak určujete pozice, které jsou vhodné?
Veronika Švecová
Říkáte dobře, že je potřeba si ty pozice určit, které jsou vhodné, ale hodně záleží i na tom, co jsem říkala předtím. Máte velké množství toho, jak osoba může být zdravotně znevýhodněná a v takové míře se vám to potom může trošičku komplikovat, takže se na to musíte kouknout obšírněji. Ale to, kdy manažer přijde, že potřebuje někoho se zdravotním znevýhodněním, tak je právě to, kdy řešíte třeba přístupnost vůbec pro osoby se zdravotním znevýhodním, takže typologicky potřebujete někoho, kdo je v té realitě všedního dne a provede vás tím, jak k tomu přistupovat, jak na to nahlížet.
Takže ta škála tady v tom úhlu pohledu se trošičku zužuje, ale povětšinou vám potom může přijít manažer, že otevírá volné místo a řekne vám, protože už má nějakou zkušenost a rovnou vám řekne, že je možnost na to přijmout na tady to místo osobu se zdravotním znevýhodním. Je důležité ve chvíli, kdy manažer přijde, tak s ním tady tu tématiku otevřít. Sice potřebuje obsadit nějaké místo, ale musí si uvědomit, že ta škála kandidátů je opravdu pestrá a široká a osoby se zdravotním znevýhodněním jsou počtem, který je prostě neodmyslitelný, na který má jako smysl se zaměřit a nějakým stylem s nimi pracovat.
Pokud se ten člověk v tu chvíli není jistý, jestli nemá tu zkušenost, neví, jestli ta pozice by vůbec byla pro někoho s handicapem, tak třeba se hned otočíme na tom našem programu, který máme. To je vlastně jako vůbec ten smysl, aby si zaměstnavatelé uvědomili, že máme možnosti, jak si něco vyzkoušet a potom si říct, ano, má to pro nás smysl, je to to, do čeho chceme jít, budeme zaměstnávat lidi s nějakým znevýhodněním, anebo si třeba řeknou, že tam ta cesta nevede, můžou být typologicky firmy, které prostě nemají tu možnost tady ty lidi zaměstnávat.
Lucie Kroftová
Já si právě vždycky říkám úplně prakticky, jak to vlastně pak chodí v té firmě, jestli je to tak, že je vedoucí oddělení, má tam dvě volné pozice, jestli ho to vůbec třeba napadne, že by to taky bylo možné, anebo jestli je nutné, aby ho to napadlo, jestli tu pozici vypíšete a jestli je nutná specifikace, že to je také vhodné, ale co to znamená vhodné, protože ta škála je ohromná, jestli spíš nejde o ty kompetence, co by ten člověk měl vykonávat, nehledě na to, jaký má handicap. Jak tohle probíhá u vás? Máte nějaký postup?
Veronika Švecová
Co se u nás týká, tak představte si nás jako společnost, která má obrovské množství administrativních zaměstnanců a tu administrativu vždycky může vykonávat osoba, která má nějaké zdravotní znevýhodnění, pokud ji to nelimituje, například nějakým tělesným postižením ve chvíli, kdyby musela někam jezdit a tak podobně. Ta škála toho znevýhodnění je opravdu široká.
Lucie Kroftová
Teď jsme se bavili hodně o těch pozitivních věcech, o tom, co podporuje a co může vést člověka s handicapem k tomu, aby si řekl, co je pro něj vhodné i jak ten zaměstnavatel může lépe fungovat. Existují pořád nějaké předsudky. Stýkáte se s tím?
Veronika Švecová
Předsudky můžete mít vždycky a je potom už jedno, o jaký typ zaměstnance se jedná, ten předsudek tam může vzniknout. Takovým tím častým předsudkem může být, že třeba výkonnost bude nižší než u zaměstnance, který nemá zdravotní znevýhodnění, ale to je opravdu jenom předsudek, protože každý má svoje kvality a pokud správně přizpůsobíte tu práci, anebo ani kolikrát nemusíte přizpůsobovat, protože lidé se zdravotním znevýhodněním kolikrát u nás jsou opravdu jako odborníci ve své oblasti, takže tady to je opravdu jenom čistě předsudek.
Je to věc, která nemusí vždycky platit. A jde jenom o to, jak se k tomu postavíte. Zdali ten manažer, který by potenciálně přišel s nějakým takovým předsudkem, je ochotný a má tu otevřenou mysl na to, aby si vyzkoušel, že opravdu to není realita všedního dne.
Lucie Kroftová
Zmínila jste výkonnost. Zbyňku, jak by vám bylo, kdyby někdo se na vás podíval a řekl, nemůžete být tak výkonný, jak tady kolega vedle vás, který tady každou chvíli se vám odběhne pro kávu.
Zbyněk Švehla
Tak asi možná motivovaně, tak prostě asi budu chtít prokázat, že tomu tak není, ale zároveň třeba budu schopen i ocenit, vnímat ty svoje limity. Člověk opravdu nevstupuje, jak jste říkal, a každej má nějaké schopnosti. Někde zapadnete do týmu a zdaleka neznamená, že to musí být tým pěti stejně výkonných lidí, kteří jsou stejně rychlí, stejně pohotoví, stejně třeba schopní odprezentovat věc.
Stejně jak se sestavují týmy, hokejový, basketbalový, tak on tam musí být někdo, kdo třeba sedí déle nad něčím, kdo prostě dělá pečlivěji věci, který třeba zase tyto výkonní nebudou mít potřebu s takovou pečlivostí vykonávat. Takže je to o tom hledat si tam to svoje místo. Takže asi na tohle bych reagoval s nějakou už delší pracovní a životní zkušeností spíš takhle.
Pochopitelně v těch 30 letech, 25 letech, když jsem nastupoval po škole do práce, tak ta první reakce by byla, tak jako to teda ne. Když ty jako ostrej servis, tak já tvrdý return. Ale v zásadě si myslím, že by ty věci měly fungovat spíš tak, jak jsem řekl, jo, nebudu nejlepší, nejsem nejrychlejší, ale tohle budu dělat dobře, uvidíte.
Veronika Švecová
Vždycky vybíráte člověka specificky tak, že má nějaké vlastnosti, které potřebujete a v tu chvíli je potřeba zaměřit se na schopnosti, to, co jste říkal, a nejde prostě o ty limity, ale jde o ty kvality.
Lucie Kroftová
To si myslím, že je to zásadní. Nejde o limity, jde o kvality. To by bylo hezké motto. Protože já si sama myslím, že už se to dost mění, ale bylo tady zajeté, že práce lidí s handicapem nebo zaměstnávat lidi se zdravotním postižením je spíš taková jako sociální odpovědnost, víc než byznysová příležitost. A přitom ono tomu tak nemusí vůbec být. Sama jste i vy zmínila, že vlastně díky tomu, že zaměstnáváte lidi s handicapem, tak třeba právě ten pro klientský přístup může být najednou specifičtějším, vlastně efektivnějším. Co na to vůbec říkáte? Na to, že by doopravdy se to změnilo, ten přístup? Řeklo se, že je to byznysová příležitost. Koukejte se na to jako příležitost. Jaké vidíte další výhody v tom, když se zaměstnávají všichni? Ani teď nebudu říkat lidi s handicapem. Zároveň jste všichni lidi bez ohledu na jejich limity.
Veronika Švecová
To je taková ta ideální verze trhu práce. Já bych to nevnímala ani tak, že je to nějaká příležitost, ale že je to o tom, že je to další člověk, je to ta další osoba a každá ta osoba bez ohledu na její specifikaci má tu přidanou hodnotu pro tu společnost. A je to o tom, že v takovém ideálním světě ke všem těm kategoriím nepřihlížíme na něco specifického, ale přihlížíme k nim jenom na to rozšíření trhu práce. Na to, že je to ta škála, ze které my můžeme vybírat. A víc už bych to potom neurčovala.
Lucie Kroftová
Vy jste Zbyňku studoval ekonomii. Jak se na to kouká ekonom?
Zbyněk Švehla
To jsou ty relativní, komparativní výhody. Naskakují mi nějaké pozůstatky vzdělání, studia, znalostí. Já se na tom dívám asi dost podobně. Vy jste řekla hezky. Já to neumím teď lépe pojmenovat a lépe rozvinout. Jasně zaměstnanec s nějakým handicapem dá třeba nějakou diverzitu, která může být prospěšná všem. Ale jsou firmy, které na to tlačí, mají to v programech, tenhle diverzity program. A mají s tím dobré zkušenosti. Ale v zásadě si myslím, že je to jen další segment. Další rybník, ve kterém můžeme lovit. Jako lovit ty zaměstnance. A dávat ty příležitosti.
Lucie Kroftová
Výborný. Co byste doporučili firmám k tomu, když třeba ještě ty obavy mají? Jaký je ten první krok, který by měly udělat? Aby začaly využívat těchto výhod.
Veronika Švecová
Zjistit si o tom něco. Zjistit si o tom něco, nainformovat se a vyzkoušet si to. Bez vlastní zkušenosti se nikdy neposuneme dál.
Lucie Kroftová
Já vám strašně moc děkuju, že jste s námi dneska nasdíleli Vaše zkušenosti, Vaše pohledy.
Veronika Švecová
My děkujeme za pozvání.
Zbyněk Švehla
Těšilo nás.
